Téma

21. srpna 2018

Kreslit se naučí každý. Být ale Picassem snadno a rychle nejde, říká Helena Hermanová z Ateliéru pro kočku

Ateliér pro kočku najdou nyní zájemci na FAST VUT | Autor: archiv Heleny Hermanové
Letos v září začne už devátý rok kurzů kresby pro veřejnost, které nabízí Helena Hermanová. Vystudovaná architektka na mateřské dovolené doučovala středoškoláky, kteří se chtěli hlásit na architekturu. Když po letech přemýšlela, co ji bude živit, napadly ji právě kurzy kreslení. Na Fakultě stavební VUT se tak během roku potkávají lidé různého věku i zkušeností se zájmem o kresbu tužkou či pastelkami. Své výtvory pak na konci roku na vernisáži draží a peníze zasílají SOS dětským vesničkám nebo Lize vozíčkářů. Podle Heleny Hermanové se kreslit může naučit každý. Na zázraky přes víkend ale nevěří.

Helena Hermanová je původní profesí architektka. „Během revoluce jsem ale byla na mateřské, a když jsem měla nastoupit do práce, tak už moc nebylo kam,“ uvedla. Začala se proto věnovat typografii a grafickému designu. Po letech v tomto oboru ale přišla únava a vyhoření. „Dostala jsem se do bodu, kdy už jsem to nechtěla ani vidět. Dala jsem si proto čas na odpočinek a začala přemýšlet, co budu dělat dál. Po takové době už se člověk k architektuře vrátit nemůže. Vzpomněla jsem si ale, že jsem na mateřské připravovala jednu slečnu na architekturu. Neuměla absolutně kreslit, takže jsme se k pokročilejším věcem musely propracovat od bodu, čáry a základů stínování. Díky ní jsem v podstatě vymyslela osnovu kurzu kreslení. A protože je kreslení jedna z mých celoživotních náplní, napadlo mě pořádat kurzy pro veřejnost,“ popsala začátky Ateliéru pro kočku Helena Hermanová.

Podle Hermanové je pro kreslení zásadní, aby se lidé uměli dívat | Autor: archiv Heleny Hermanové
Během let vystřídala několik míst. Nakonec ale našla útočiště na Fakultě stavební VUT, jejíž prostory se v odpoledních a večerních hodinách proměňují na ateliéry umělců od dvanácti do osmdesáti let. „Nejmladšímu účastníkovi je třináct a nejstaršímu osmdesát jedna let. Vloni začala chodit i moje maminka, které je 87 let,“ dodala Hermanová. Hlásí se podle ní všichni od středoškoláků, kteří se připravují na studium architektury, přes maminky na mateřské a lidi hledající smysluplný koníček, po seniory, kteří si plní celoživotní sen. S některými kurzisty se potkává pravidelně už sedm let. „Chtěla bych, aby to bylo koncipováno jako škola. Lidé začnou a postupně se všechno učí. Problém je, že dnes se málokdo chce uvázat na celý rok. Navíc nejsou lidé často schopni chodit pravidelně každý týden. Větší zájem je proto o krátkodobé kurzy,“ podotkla Hermanová.

Hermanová rozšířila nabídku i o kresbu pastelkami | Autor: archiv Heleny Hermanové
Kromě úvodu do kreslení nabízí například i kresbu pastelkami, občasné kurzy krasopisu a typografie či anglický kurz kreslení a připravuje kurz akvarelu. „Původně jsem chtěla jen kresbu – tužka, uhel, rudka, perokresba. Ale účastníci kurzů mě dotlačili k barvě. Chtěli pracovat s barvou a já pořád přemýšlela, co s tím. Nakonec jsem přes prázdniny vyvinula kurz kreslení pastelkami, který má obrovský úspěch. V té době ho v podstatě nikdo jiný nenabízel. Dnes už je nabízí plno uměleckých škol, protože je lidé mají opravdu rádi,“ dodala Hermanová s tím, že následně začala využívat i akvarelové pastelky. „No a od těch už je to jen krok k akvarelu,“ popsala cestu k připravovanému kurzu akvarelu Hermanová.

Po osmi letech výuky tvrdí, že kreslit se může naučit opravdu každý. „Každý samozřejmě dojde do jiné úrovně. Nicméně kreslit velmi slušně může každý. Jde ale o to chodit delší dobu a věnovat tomu čas. Teď jsou velkým hitem kreslení podle hemisfér a za sobotu Picassem snadno a rychle. Takhle to ale opravdu nefunguje,“ upozornila Helena Hermanová. Podle ní je totiž důležitější, aby se studenti naučili správně dívat.

Kurzisté společně navštěvují vernisáže. Sami také jednu na konci roku pořádají | Autor: archiv Heleny Hermanové
Výtvory absolventů si pak každoročně mohou prohlédnout jejich rodiny a přátelé během vernisáže, kterou Helena Hermanová spojila s charitativní dražbou. „Nemám ráda smutné vernisáže s pár lidmi a slanými tyčinkami. Děláme proto větší akci s bohatým programem. Vždycky napečeme a navaříme spoustu jídla a je to pro všechny velká zábava. Před pár lety mě napadlo spojit to i s dražbou. Výtěžky už šly na SOS dětskou vesničku v Brně a na Ligu vozíčkářů. Je sice šílená práce to všechno nachystat a dát dohromady, ale když to pak proběhne a vidím ty nadšené lidi, kteří mi říkají, že už se těší na příští rok, tak nezbývá než to udělat zase,“ uzavřela se smíchem Helena Hermanová.

(zep)

Témata

Související články:
Ústav architektury slaví 10 let. Vyniká stážemi a sepětím s praxí
Cenou Arnošta Wiesnera ocenil FAST nadějné architekty
Malíř Václav Kočí rád mění řád. V písmu i architektuře
Studenti musí chápat historickou podstatu budov, myslí si architekt Adam Guzdek
Otto Plášek: Vybudování vysokorychlostních tratí v Česku může zásadně ovlivnit chování obyvatel