Téma

6. dubna 2015

Poznejte své uchazeče aneb proč jsou data důležitá

Roadshow VUT na středních školách | Autor: Archiv VUT

Z jakých středních škol se uchazeči na univerzity hlásí, aby mezi oběma vzdělávacími institucemi mohla vzniknout úzká spolupráce? A ze kterých si podávají přihlášky ti, kteří pak dosahují nejlepších výsledků u státních maturit? Má smysl, aby se brněnská vysoká škola účastnila veletrhu pomaturitního vzdělávání v Praze? A co na Slovensku? Jaká je šance, že se student gymnázia z Prahy, kterého zajímá stavební inženýrství, přihlásí kromě jeho „domácího“ ČVUT také na VUT v Brně? A jaké faktory pak mohou rozhodnout o tom, kam skutečně ke studiu nastoupí?

Na spoustu těchto otázek najdou představitelé vysoké školy odpovědi v samotných přihláškách (například přehled středních škol, které uchazeči studují). Další však musejí získat jinými způsoby. Jednou z nejsnadněji dosažitelných metod je klasické dotazníkové šetření. A právě to mezi uchazeči hlásícími se do akademického roku 2014/2015 realizovalo VUT v Brně již posedmé, z toho pošesté v řadě. Zatímco první průzkum v roce 2006 ještě probíhal klasickou „papírovou formou“, narůstající množství přihlášek podávaných on-line vedl v roce 2009 k nasazení internetového dotazníku. S téměř stoprocentním podílem elektronických přihlášek se tak dá zcela ztotožnit „internetová“ a „běžná populace“, nevýzkumnicky řečeno: to, co VUT v Brně zjistí o on-line uchazečích, může brát jako relevantní informace o všech.

A to i přesto, že tzv. response rate (tedy míra získaných odpovědí z počtu oslovených) je nižší než v případě výzkumů realizovaných mezi studenty a absolventy. Ukazuje se totiž, že v množství dotazníků jdoucích do tisíců se ti, co jej vyplní, od zbytku zájemců o studium v základních parametrech (jako jsou například typ střední školy nebo kraj, ze kterého se hlásí) příliš neliší. Odlišnosti v motivaci a přístupu uchazečů jednotlivých fakult jsou pak zohledněny klasickým postupem“převážení“ dat.

K čemu vysoké škole vůbec taková data jsou?

Ačkoliv VUT v Brně stále propad počtu podaných přihlášek nepozoruje, demografie je neúprosná. Zatímco v roce 2011 zakončilo nějaký typ středoškolského vzdělání maturitou téměř 75 tisíc studentů, jen o 3 roky později to bylo, jak ukazuje následující graf, o pětinu méně. A těchto stále méně a méně studentů se přitom snaží přilákat stále stejný počet státních a veřejných vysokých škol (zajímavé je, že výrazný přesah s těmi soukromými VUT v Brně dlouhodobě nemá – pohybuje se řádově v desetinách, maximálně jednotkách procent uchazečů).

Zdroj dat: Národní ústav pro vzdělávání, http://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClanekAbsolventi/5-1-08/Vyvoj-poctu-absolventu-SS-a-VOS/1

Kromě kvantity však VUT v Brně usiluje také o to, aby získalo kvalitní uchazeče (koneckonců, i proto vznikla také aktivita TOP 500 – tedy zjednodušeně jednorázové stipendium pro 500 nejlepších studentů u maturitní zkoušky zapsaných ke studiu na VUT), kteří by ve studiu pokračovali nejen v navazujícím magisterském studiu, ale kteří by se v budoucnu v rámci toho doktorského mohli zapojit také do vědecko-výzkumných aktivit univerzity.

Kdo je tedy „typický“ uchazeč o studium na VUT v Brně?

Stejně, jako někteří novináři v uplynulých letech neúspěšně hledali typického Čecha, kombinací všech možných sledovaných proměnných z nejrůznějších průzkumů jim totiž vyjde zprůměrovaný jedinec, který snad ve skutečnosti po České republice ani nechodí, těžko bychom z různých charakteristik a variant odpovědí na několik desítek otázek našli „průměrného uchazeče o studium na VUT v Brně“. Odpověď je tak stručná: Nic takového jako typický VUT zájemce není. Zatímco jeden si podává přihlášky pouze na všechny strojní fakulty v České republice a hlavní roli při výběru pro něj hraje to, že ho strojařina baví, jeho spolusedící při přijímacích zkouškách na zcela stejný obor si podává (kromě VUT v Brně) přihlášky také na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity nebo na Univerzitu Pardubice. Na střední škole ho totiž bavila jak matematika, tak biologie a chemie, zatím tak ještě není zcela rozhodnutý. Počká tedy, kam ho přijmou, a pak dá možná na doporučení kamarádů. Hned za nimi se v lavici u přijímacího řízení krčí studentka z Kopřivnice. Je trošku nervózní, podala si totiž přihlášku pouze na VUT a ještě k tomu na jediný obor. Moc chce totiž studovat Průmyslový design ve strojírenství, jednak ji obor velmi zajímá, viděla totiž v televizi tým pracující na vývoji studentské formule, jednak na VUT v Brně studoval její táta. A ten na školu nedá dopustit. Proč také: vydělává dost na to, že si mohli pořídit velký dům se zahradou a dvakrát ročně se celá rodina podívá na zajímavou zahraniční dovolenou. Vedle ní sedí další studentka, na přijímací řízení to neměla daleko, bydlí v centru Brna, a proto si je šla vyzkoušet, ačkoliv je už téměř rozhodnutá, že dá před tím průmyslovým přednost designu grafickému na další z fakult VUT v Brně: Fakultě výtvarných umění. Už jen kvůli Mikuláši Macháčkovi, který ateliér vede. Kromě toho, že je pedagogem, pracuje také v grafickém studiu, které před lety spoluzakládal, viděla také jeho tvorbu z doby, kdy působil ve Studiu Najbrt.

Charaktery představené v předchozích odstavcích jsou samozřejmě smyšlené. Ukazují však reálné informace, které VUT v Brně od svých uchazečů zjišťuje. Tedy: Hlásíte se také na další vysoké školy? Na jaké fakulty? Máte preference, kam byste chtěli být přijati? Podle čeho se vůbec rozhodujete, kam si dáte přihlášku? Je pro vás důležitější, že nebudete muset dojíždět, nebo to, že budete studovat na prestižní vysoké škole?

A abychom jen neteoretizovali, co ze zatím posledního ročníku uchazečského průzkumu se vedení VUT v Brně i jeho jednotlivých fakult dozvědělo?

  • Možnosti uplatnění po vystudování jsou v průměru nejdůležitějším kritériem při výběru vysokých škol, na které se uchazeči hlásí. Jsou však výjimky: pro uchazeče o studium na Fakultě výtvarných umění a Fakultě architektury je důležitější zájem o konkrétní obor.
  • Naopak nejmenší roli uchazeči přisuzují blízkosti (nebo naopak vzdálenosti) vysoké školy od jejich bydliště. Samozřejmě, jsou tací, kteří nástup na vysokou školu vítají jako prostředek osamostatnění se, jiní by však byli rádi, kdyby dojíždět nemuseli.
  • Internetové prezentace, doporučení kamarádů a dny otevřených dveří, na kterých se mohou s prostředím fakulty seznámit, jsou nejzásadnějšími zdroji informací.
  • Názor rodičů je stále důležitý, i když mají spíše poradní roli.
  • Jen naprosté minimum uchazečů se vůbec nezajímá o možnosti uplatnění, téměř polovina uchazečů hlásících se do bakalářských studijních programů si informace shání aktivně, dalších 43 procent třeba jako naše „modelová“ uchazečka.
  • Většina uchazečů se hlásí také na další vysoké školy, z hlediska typu studované střední školy jsou to zejména gymnazisté; jedná se převážně o uchazeče, kteří by na VUT rádi studovali na Fakultě chemické nebo Fakultě podnikatelské. Naopak zájemci o studium na Fakultě strojního inženýrství se hlásí většinově jen na VUT v Brně. Ani jejich překryv s ostatními fakultami VUT v Brně není velký, v minulém roce tak příliš těch, kteří by řešili dilema, zda průmyslový nebo grafický design, nebylo. Rozhodování častěji mohlo probíhat mezi některým ze strojírenských oborů a Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií.

A jak se data dají využít?

Co uchazeče zajímá nebo jaké zdroje jsou pro ně relevantní, je samozřejmě klíčové pro marketing vysoké školy. Pokud například víte, že většina vašich uchazečů jde nejdříve na web, připravíte pro ně propracovanou internetovou prezentaci. A dáte jim tam spoustu informací o možnostech následného zaměstnání, včetně například čísel z průzkumu na téma uplatnění vašich absolventů. Pokud zjistíte, že na nějakém typu středních škol se uchazeči rozhodují spíše mezi různými směry než konkrétními fakultami jedné univerzity, zkusíte si domluvit osobní prezentaci, kde možnosti studia na VUT v Brně obecněji představíte. Zřejmě trochu jinak, než na střední škole se strojírenským zaměřením, ze které vám opakovaně většina uchazečů v on-line průzkumu vyplňuje, že se rozhodují mezi VUT a ČVUT.

V závěru je však potřeba zdůraznit, že uchazeči jsou jen jednou z mnoha cílových skupin, které vysoká škola, jakou je VUT v Brně, má. Nelze tak dávat rovnítko mezi marketingem vysokých škol a vtipnými spoty, jak tomu mnohdy bývá. Ale o těch dalších „cílovkách“ možná někdy příště.

Eva Kneblová

Témataabsolventi Uchazeči Střední školy Marketing vysokých škol