Nápady a objevy

6. března 2015

Hráze zpevní „injekce“ směsí s popílkem

Měření podélného profilu georadarem | Autor: Archiv VUT

Na VUT v Brně ho přinesla velká voda. Či přesněji: Projekt se složitým názvem „Nové progresivní technologie sanace sypaných hrází“, na němž odborníci z Fakulty stavební pracují již několik let, odstartovaly katastrofické povodně, které zasáhly Českou republiku v letech 1997 a 2002. Slabé hráze na velkou vodu nestačily a mnohdy možná zbytečně došlo nejen ke značným materiálním škodám, ale i ke ztrátám na životech. „Naší snahou tak bylo vyvinout jednoduchou technologii, jak hráze především stovek menších vodních nádrží nebo třeba chovných rybníků sanovat – s minimálními náklady a omezeními provozu, co nejrychleji a co nejjednodušeji, například bez zapojení těžkých strojů,“ vysvětluje Vít Černý z Centra AdMaS Fakulty stavební VUT v Brně.

Z laboratoří již se výzkum vloni přesunul do terénu. Na podzim minulého roku skončila etapa testování ideálního složení těsnících směsí, nyní má před sebou brněnský tým otázku skoro hamletovskou: Poteče, či nepoteče? Vybraný dvanáctihektarový rybník, který byl ošetřen metodou brněnského týmu, musí prokázat, že zvládl bez úhony nejen zimní období, ale že především obstojí při jarních povodňových stavech.

Dalším z druhotných, ale nikoliv zanedbatelných cílů projektu bylo najít ke zpevnění hrází výhodné využití vedlejších produktů, a to jak kvůli snížení ceny surovin, tak i pro využití průmyslových odpadů, aniž by došlo ke snížení kvality sanace nebo ohrožení životního prostředí. „Díky své nízké nákladovosti a provozním požadavkům bude pak možno technologii aplikovat v široké míře tak, aby byly výrazně sníženy každoroční škody na majetku a ohrožení lidských životů,“ popisuje Černý.

I to se po řadě testů, ověřování a zkoušek brněnským expertům podařilo. Princip je jednoduchý: těsnící směsi, nejčastěji jílovocementové, mnohdy doplněné například elektrárenským popílkem, jsou v malých rozestupech injekčním tlakem vháněny do hráze, kde vyplní nespojitosti násypu, jako jsou vrstevní spáry, trhliny či pukliny. Pro injektáž je vždy nutno vyhloubit vrt, který je následně osazen např. manžetovou trubkou. Bobtnavý jíl i v malém množství dostatečně pohlcuje přicházející vodu. Částečně lze proto směs doplnit právě již zmíněným popílkem.

Současné technologie obvykle nabízejí sanaci hráze pomocí neprodyšné stěny. Do hráze je potřeba poměrně náročným způsobem zabudovat například ocelový profil, prefabrikovanou ocelovou desku nebo rovnou čerstvý beton. „Pro malé nádrže a rybníky je takový způsob obvykle zcela nevhodný, už jen proto, že na jejich hráze nemůže vjet těžká technika,“ objasňuje Černý výhody metody odborníků z VUT v Brně. (jih)

Vstoupit do fotogalerie

TémataFakulta stavební AdMaS spolupráce

Související články:
Německý odborník na obnovu historických budov převzal zlatou medaili od VUT
Ekologické stavitelství testuje unikátní projekt Envihut
Na FASTu vymysleli podlahu, která snese téměř všechno
V centru AdMaS mají speciální pece. Zkouší v nich teplotní odolnost materiálů
V centru AdMaS hledají asfaltovou směs, která zvýší bezpečnost na silnicích