Téma

16. července 2015

Pan Benetton si s námi dal smažák a chválil náš pavilon, říkají architekti Chybík a Krištof

Český pavilon EXPO 2015 | Autor: archiv Chybíka a Krištofa, Simon Oberhofer

Mladí a neklidní? Bezpochyby. Ještě jim nebylo třicet, když před dvěma lety vyhráli soutěž na český pavilon pro letošní Expo v italském Miláně. Návštěvníci ho milují, média nešetří chválou. Především díky veřejnému bazénu, který ovšem architekti museli zezačátku tvrdě obhajovat. Nyní chtějí spolužáci z brněnské architektury dobýt svět. S mnoha oceněními a výhrami v soutěžích mají vysoké ambice a dobře to vědí. „Kdo je nemá, moc toho nedokáže,“ tvrdí oba.

Váš pavilon má za sebou první dva velmi úspěšné měsíce. Objevil se za tu dobu nějaký nedostatek nebo něco, o čem jste si řekli, že byste nyní udělali jinak? 
Chybík: Ne, všechno funguje perfektně. Další otázka (smích).

Krištof: Na začátku nikdo nevěřil bazénu, tvrdili, že je to zbytečná věc, která nebude fungovat. A teď všichni, včetně Italů, říkají, že jsme ho měli udělat dvakrát tak velký a že bychom ho mohli prodloužit až k hlavní ose areálu. O bazénu se hodně píše, což je pro nás obrovská satisfakce, například v italských novinách vyšel text o tom, že je to jediné místo, kde se bude dát v létě ve městě normálně fungovat.

Neunavují vás už rozhovory na téma Expo? Není toho moc?
Krištof: Naopak, ještě je toho málo. U nás se o tom možná hodně píše a mluví, ale v zahraničí ne. Ostatní země mají totiž mnohem větší národní PR, propagace bývá i silnější než samotná expozice. My takovou reklamu nemáme, tak se musíme snažit sami. Chceme, aby se o nás vědělo i ve světě, pokusíme se dostat do různých architektonických časopisů.

Je vidět, že o projekty v zahraničí opravdu stojíte. Otevřeli jste si ateliér v Miláně.
Chybík: Řadíme se mezi globální architekty, ne lokální, a tímto stylem to běžně funguje. Založení kanceláře bylo logickým vyústěním našeho projektu v Miláně. Známe tamní předpisy i trh, tak to chceme zkusit. Máme tam našeho vyslance Pavla Hrůzu, z naší strany projekt vedl, je i manažerem pavilonu, takže je neustále k dispozici přímo v Miláně.

Už jste tam získali nějakou zakázku?
Krištof: Na to je příliš brzy, zatím máme pár zajímavých kontaktů.

Chybík: Klíčová je pro nás ta reference, pavilon nám dělá velkou reklamu, perfektní je, že člověka můžeme vzít přímo na místo a vše mu ukázat. Takhle jsme nedávno obědvali třeba s panem Benettonem. Je vegetarián, tak si dal smažák, pivo, bavili jsme se o pavilonu, moc se mu líbil. Takových zajímavých lidí je na severu Itálie spousta, je to bohatý region, tak věříme, že se nám tam v budoucnu podaří něco zajímavého zrealizovat.

Oba máte s prací v zahraničí hodně zkušeností. Je jiná než práce u nás?
Chybík: Ani ne. Výhoda naší profese je, že můžeme pracovat v podstatě kdekoliv na světě. Všichni používáme stejné programy, principy, nástroje projektování. Liší se jen předpisy a normy, které se řídí například klimatem v daném místě. Nicméně je rozdíl mezi lokálním a globálním architektem. Lokální je odkázaný na jeden trh a řeší do hloubky jeden kontext, často domy nechápe v širším měřítku. Jak už jsme řekli, směřujeme k tomu, abychom byli globální architekti, takže vše, co navrhujeme, se snažíme zasadit do širšího kontextu. Atraktivita poznání světa přes architekturu je pro nás zásadní.

Máte teď v zahraničí v plánu něco konkrétního?
Chybík: Ne, spíš si píšeme takový seznam, které země jsou pro nás zajímavé. Na Expu se totiž dostaneme ke generálním komisařům ostatních zemí, což jsou většinou osobnosti z byznysu, které mají velmi zajímavé kontakty. Věříme, že právě tito lidé nás dokážou napojit na investory, například v Číně. Nyní nás čekají schůzky, kde se dozvíme, jaké podmínky nabízí evropským architektům Asie a jak bychom se tam mohli uplatnit.

Krištof: V tomto je Expo výborné, že je to takové propojovací centrum, kde se vedou důležitá jednání a uzavírají velké smlouvy. Významní lidé z celého světa tam více méně tráví půl roku.

Kolik času jste tam strávili vy?
Krištof: Jezdili jsme tam na kontrolní dny při stavbě, kolega tam býval tři týdny za čtyř v měsíci. Teď tam jezdíme každý měsíc na pár dní.

Poznamenala vás Itálie?
Chybík: Samozřejmě, je velmi inspirativní. Lombardie je bohatá, Milano je nádherné město plné krásných věci. Když tam chodíte ulicemi, je to perfektní pro přemýšlení, pro takový vnitřní pohled, jak to dělat dál.

Jste při takovém cestování patrioti?
Chybík: Já se cítím spíš jako Evropan než jako Brňan.

Co se v brněnské architektuře poslední dobou podle vás povedlo?
Chybík: Třeba hvězdárna na Kraví hoře nebo úpravy v areálu filozofické fakulty. Na druhou stranu třeba to, co a jak staví VUT v kampusu Pod Palackého vrchem, je tristní, s nulovou kvalitou. Je to hloupé, zvlášť v případě univerzity, která má Fakultu architektury, a nikoho z ní se nezeptá na názor.

Máte v Brně nějaké oblíbené architekty?
Krištof: Respektujeme tu takzvanou starší generaci, například architekty Hrůšu, Pelčáka, ateliery RAW, Kuba a Pilař nebo DRNH. Udělali hodně pro to, aby zvedli a nastavili standard architektury v Brně. Stavby z jejich ateliérů jsou velmi dobré. Je to kvalita spojená s efektivně vynaloženými prostředky a udržitelností. Bohužel v posledních pěti letech se to tu celé nějak vymklo a vznikly stavby, které kvalitní rozhodně nejsou, třeba Letmo nebo Sono Centrum.

Nehodláte nějak zasáhnout do tváře města?
Krištof: Žijeme tu, tak chceme mít kolem sebe hezké prostředí a něco pro to udělat. Náš ateliér funguje pět let, za tu dobu jsme realizovali jen nějaké menší projekty, třeba pro Moravskou galerii. Na Moravském náměstí jsme otevřeli její nádvoří pro kolemjdoucí. Další projekt, takový spíše aktivistický, se týkal Jižního centra. Podařilo se tam zbourat ploty, takže lidé teď mohou tím územím procházet, je tam i posekaná tráva. Takové projekty ukazují, že architekt nemá jen projektovat domy a zastavovat co nejvíc metrů čtverečních, ale také řešit prostředí, ve kterém žije, a ovlivňovat ho jinak než stavbami.

Chybík: Pracujeme na projektu Živé město, které má podporovat nápady a aktivity, které v Brně vznikají, koordinovat je a snažit se je prosadit. Cílem je, aby centrum nebylo jen tranzitním místem, ale aby sem lidé chodili, těšili se sem, aby tady trávili čas, aby se zlepšila například úroveň obchodů a podobně. Kromě toho zde stavíme nějaké rodinné domy, vyhráli jsme i soutěž na nárožní dům v Mlýnské ulici.

Ondřej Chybík (vlevo) a Michal Krištof | Autor: Kateřina Konečná

Co vás baví nejvíc? Domy, veřejná prostranství?
Krištof: Vše, záměrně se na nic nespecializujeme. Zajímá nás komplexní řešení, od lavičky až po město. Protože i tou lavičkou můžete přinést kvalitu.

Už jste navrhovali nějaký mobiliář?
Chybík: Ano, lavičky do Bratislavy, které se musely poprat s limity v daném místě. Na nábřeží je totiž vysoká protipovodňová zeď, takže lavička musela být vysoká, aby z ní člověk viděl na Dunaj. Navrhli jsme skládací variabilní lavičky s různým využitím. Na druhé straně pracujeme třeba i na nové městské čtvrti Waltrovka v Praze, kde vyroste 750 bytů.  

Držíte si široký záběr...
Chybík: Ano, to je náš cíl. Díky tomu totiž můžeme přizvat ke spolupráci i špičky z ostatních oborů.  Je vynikající, když pracujete s inspirativními lidmi, kteří mají zajímavé informace, poznatky, život, a když pak třeba spolupráce přeroste v přátelství.

Jsou stejně mladí jako vy dva?
Krištof: Nevybíráme je podle věku, jsme otevřeni všemu, ale většinou stejně skončíme u vrstevníků. Je to logické, snáz si k sobě najdeme vztah, řešíme podobné problémy třeba i v osobním životě. Naši kamarádi nedávno založili developerskou společnost, tak se s nimi chystáme spolupracovat. Chceme trochu cestovat, podívat se na nějaké stavby v Londýně, New Yorku i v Asii. Je to super, protože s takovými lidmi se pak nebojíte pracovat, dobře je znáte a víte, že to cítíte stejně. Vzájemně si věříte.

Kateřina Konečná

Vstoupit do fotogalerie

TémataFakulta architektury absolventi zahraničí ocenění

Související články:
Známky nejsou vypovídající. Portfolio je naší hlavní vizitkou, říká mladý architekt
V mezinárodní soutěži architektů a designerů uspěly i tři absolventky VUT
Luděk Šimoník vyhrál studentskou soutěž s návrhem pro Moravskou galerii
Absolventku Fakulty architektury ocenili za její práci o sociálním bydlení
Absolventka architektury se dostala do prestižního světového výběru Archiprix