To nejlepší, co můžete v IT udělat, je udržovat se v obraze

Dnes pracuje jako inženýrka strojového učení a propojuje vývojové týmy, které se věnují AI, různě po světě. Zpočátku přitom absolventka FIT Kateřina Vrána pochybovala, jestli je studium IT vůbec pro ni. “Jsem hrdá na to, že jsem od počátečních obav na začátku studia došla až tam, kde jsem teď. A že se věnuji projektům, které mají reálný dopad,” říká.

V Tescan 3DIM se spolupodílíte na vývoji dentální aplikace, která pomáhá zefektivňovat lékařkou péči. Jaká je v tom vaše role?

Dlouho jsem pracovala jako inženýrka strojového učení a řešila jsem třeba detekci nervů nebo segmentaci zubů v dentálních CT skenech, od prototypování neuronových sítí v Pythonu po finální integraci do C++ aplikace. Od letošního jara mám také roli AI/ML koordinátorky, ve které řeším propojení jednotlivých vývojových týmů napříč našimi pobočkami v Brně i různě po světě. Je to role, která je úzce napojená na vývoj, ale daleko více agendy je zaměřené na práci s lidmi, komunikaci a organizaci.

Tedy práce s lidmi i s technologiemi. Co vám více vyhovuje?

Každá práce má nějaké aspekty, které člověku vyhovují, a další, které mohou být náročné. Ve vývoji se člověk může zaseknout na řešení složitého problému nebo dobře schované chybě v kódu. Je to ale příjemná práce, kde je prostor pro vlastní kreativitu. V prototypování machine learning modelů pak mohou být problémy ještě obskurnější a hůř odhalitelné, ale je fascinující, co všechno je možné díky této technologii vyřešit. A co se týče práce s lidmi, ráda se zapojuju a snažím posouvat procesní věci, ve kterých je prostor pro zlepšení. Takže v koordinátorské roli mě zase naplňuje toto.

To je pestrá a zajímavá práce, která ale ještě relativně nedávno neexistovala. Dá se podle vás připravit na IT profese, které v budoucnu teprve vzniknou?

Myslím, že málokdo dokázal předpovědět, jak budou vypadat IT profese za pár let. Občas se účastním akcí nebo konferencí spojených s AI a vlastně ani špičky v této oblasti se nedokáží shodnout, jaká bude relativně blízká budoucnost. Nejlepší, co může aspirant na IT profesi udělat, je udržovat se v obraze. Tempo je totiž opravdu zběsilé.

Myslíte, že vás FIT na toto tempo připravil?

Studium mi dalo v podstatě vše zásadní, co jsem potřebovala k nástupu do praxe. V IT se člověk musí pořád učit a sledovat nové trendy, je to hodně široký obor, takže škola už z tohoto principu nemůže naučit člověka úplně vše. Ale velmi přínosná byla třeba spousta praktických projektů, u kterých jsem vnímala přesah do praxe. Na tom si člověk vyzkoušel, kolik toho zvládne a že nejsou zas tak důležité konkrétní technologické nástroje, jako spíš principy řešení IT problémů a schopnost adaptovat se na různé situace.

Bylo pro vás IT jasnou volbou už odmalička?

Vůbec ne. Dětství jsem trávila v domácnosti dvou biologů a pro objevování informačních technologií jsem neměla moc prostor. Ráda jsem hrála počítačové hry, ale rozhodující bod přišel asi až na střední škole, kdy jsme měli poprvé hodinu programování. Pokračovala jsem potom programovacím seminářem, který byl tehdy dost triviální, ale stačilo to na povzbuzení zájmu a první úvahy o studiu IT.

„Ráda jsem hrála počítačové hry, ale rozhodující bod přišel asi až na střední škole, kdy jsme měli poprvé hodinu programování.“

Proč to tehdy “vyhrál” zrovna FIT?

Musím přiznat, že ta “výhra” byla dost pozvolná. Moc jsem si nevěřila, že by FIT mohl být pro mě. Myslela jsem si, že to bude moc těžké a prvně jsem směřovala spíše na strojárnu. V té době měl FIT ještě vlastní přijímací zkoušky, které mě odrazovaly. Pak jsem ale zjistila, že se mohu dostat i přes Národní srovnávací zkoušku, tak jsem to zkusila – a ono to vyšlo. Jinam jsem si přihlášku už potom ani nepodávala, i když pořád jsem žila v dojmu, že to jdu “aspoň zkusit”.

A ono se podařilo. Pamatujete si na první dojmy z fakulty?

Všichni byli hrozně vysocí! Na střední školu jsem chodila na gymnázium, kde byla spíše převaha holek a teď to bylo najednou úplně naopak. Byla to ale dobrá doba, vlastně hned na začátku jsem díky cvičením z matematiky našla super partu spolužáků, se kterými jsme potom prošli zbytkem studia, pracovali společně na projektech, přípravě na zkoušky i státnice. Učivo bylo oproti střední škole určitě náročnější, studiu a práci na projektech jsem věnovala dost času, včetně víkendů. Ale ve výsledku to bylo všechno nějakým způsobem zajímavé.

Narazila jste během studia na nějaké momenty, kdy jste si říkala, že to nezvládnete?

Byl to spíš kontinuální pocit nervozity než izolované momenty. Vždycky byly na obzoru nějaké termíny a člověk se s tím musel nějak poprat. Nakonec ale vždycky stačilo věnovat tomu čas a ono se to nějak povedlo. Od prvních domácích úkolů až po diplomovou práci a státní zkoušku. A ty už dosažené úspěchy pak fungovaly jako motivace snažit se dál.

Proč myslíte, že se holky tohoto oboru bojí? Bylo to, že jste mladá žena, někdy překážkou?

Bála jsem se, že IT bude moc těžké, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela tak, že bych neměla jít do IT, protože je to obor pro muže. Párkrát jsem si vyslechla komentáře v tomto duchu, to moc příjemné nebylo - spíše ale z laických vrstev mimo akademické IT prostředí. Každý má pro něco větší nebo menší předpoklady, nemyslím si, že IT je v tomto výjimkou. Nikdo by se ale neměl nechat brzdit genderovými nebo jinými předsudky, pokud jej nějaká oblast zajímá a chtěl by se jí věnovat.

„Bála jsem se, že IT bude moc těžké, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela tak, že bych neměla jít do IT, protože je to obor pro muže.“

Vy se věnujete oblasti zpracování medicínských dat. Je to oblast, ve které vidíte svou další profesní cestu?

Částečně. Jsem hrdá na to, že jsem od počátečních obav na začátku studia došla až tam, kde jsem teď. A že se věnuji projektům, které mají reálný dopad. Ať už je to v oblasti medicíny, kdy máme možnost zefektivňovat lékařskou péči, nebo v oblasti 2D a 3D dat z produktového portfolia Tescanu, které má využití ve vědě nebo v kontrole kvality.

Když jsem začínala, byla naše firma ještě malá a zaměřovala se především na medicínská data. Po akvizici společností Tescan se ale část vývoje přirozeně posunula více směrem k elektronové mikroskopii, takže se fokus firmy i můj postupně posouvá mimo medicínskou oblast. I přesto je zpracování medicínských dat oblast, kterou chci dál sledovat – minimálně z osobního zájmu. Už dnes má totiž strojové učení v medicíně prokazatelně pozitivní dopad, i když naráží na překážky, jako je nedostatek kvalitních dat nebo přísné regulační podmínky. Vývoj ale rozhodně probíhá – jak ve světě, tak i u nás – a je fascinující sledovat, kam se tato oblast posouvá.

Ing. Kateřina Vrána je absolventkou FIT VUT, studium ukončila v roce 2020. Už během magisterského studia začala částečně pracovat v softwarovém týmu společnosti 3Dim Laboratory (dnes spadajícím pod společnost Tescan), se kterou spolupracovala na své bakalářské práci. Oblasti medicínského zobrazování se ve firmě zůstala věnovat i po absolvování školy, dnes působí v roli inženýrky strojového učení a AI koordinátorky.

Zdroj: FIT VUT

Témata

Související články:
Díky výhře v soutěži strávila doktorandka z FITu dva měsíce u superpočítače
Aplikace Cool Ticket pošle vstupenky do telefonu. Jde přes ni zaplatit i pivo na festivalech
Klub Elektron oslaví příští rok dvacetiny
V brněnském Big Stepu se představily tři úspěšné firmy, studenti si zkusili práci v jejich IT odděleních
Jaké nebezpečí hrozí ve virtuální realitě? Student z FIT pomohl americkým vědcům odhalit nedostatečné zabezpečení