Tomáš Ridoško vyrůstal na Slovensku s přesvědčením, že vesmír je pro někoho ze střední Evropy nedosažitelný. Dnes jako systémový inženýr pomáhá rozjíždět kosmický průmysl v Česku. Cestu mu otevřely Fakulta stavební VUT, odmítnutí od NASA a odvaha jít na pohovor.
Zájem o vesmír se u Tomáše Ridošky probudil v dětství. S otcem pozorovali hvězdy a kdykoli nad nimi prolétala Mezinárodní vesmírná stanice, vyběhli ven a sledovali její přelet. Kosmonautika mu ale připadala nedosažitelná. „Já jsem původně ze Slovenska a vždycky jsem si říkal, že kosmický průmysl je pro někoho odsud tak vzdálený. Že nikdy nebudu moct zkusit práci v takovém oboru,“ vzpomíná dnes Tomáš Ridoško.
Od lega ke statice
Při výběru kariéry se proto sám sebe ptal, co ho kromě vesmíru bavilo. Odpověď byla jasná - lego. Vystudoval proto stavební průmyslovku a pokračoval na stavební fakultě VUT v Brně, kde se věnoval strukturální analýze, tedy stavební mechanice.
Počítal například lanové střechy nebo mosty. Rozhodnutí odejít do Brna dodnes považuje za nejlepší v životě. Během doktorátu, který nakonec nedokončil, zkusil napsat i NASA, která tehdy pracovala na solárních plachtách. Odpověď ale byla střízlivá - nemají čas a nikdo se mu bohužel nemůže věnovat. „Tím pro mě komunikace s vesmírem skončila,” myslel si tehdy Ridoško.
Nabídka z agentury změnila všechno
Ridoško učil na stavební fakultě. Dokonce i na učilišti umělecké kovářství. Jednoho dne se ale ozvala pracovní agentura s dotazem, co ví o vesmíru. „Povyprávěl jsem jim svůj příběh a oni řekli, že v Česku je malá firma, která začíná, rozbíhá vesmírný průmysl, a jestli by mě to zajímalo,“ říká. Na pohovoru ho čekali dva muži. Až po nástupu zjistil, že jsou ve firmě jediní a s kosmonautikou začínají od nuly stejně jako on.
„Později se přidala ještě kolegyně a ve čtyřech jsme začali psát projekty pro ESA (Evropská vesmírná agentura - pozn. autora),” vzpomíná Ridoško. Dneska pomáhá Ridoško inovovat vesmírný průmysl. | Autor: archiv Tomáše RidoškaZároveň chodili po českých výrobních firmách a učili je, co obnáší produkce v souladu s vesmírnými normami ECSS. „V Česku neměli ve výrobě vůbec zkušenosti, jaké všechny dokumenty musí mít a co všechno musí splňovat, aby to mohlo do vesmíru,“ popisuje. Ani na VUT totiž tehdy žádný vesmírný obor nebyl. Dnes už se to podle něj mění. Například na FEKT VUT mají zájemci možnost studovat přímo Space Applications.
Mikrometry místo milimetrů
Statik mezi kosmickými inženýry? Podle kolegy, který Tomáše Ridoška kdysi přijímal, výborná volba. „Říkal tehdy, že pokud se družice špatně spočítá, zničí se jen stroj. Statik ale počítá třeba most, po kterém budou chodit tisíce lidí, a nese odpovědnost za lidské životy,” dodává. Většinu znalostí ze stavební fakulty proto Ridoško využil i ve vesmírném průmyslu. Dynamiku a software se doučil později za pochodu. To podstatné ho ale podle něj naučila škola. „Fakulta mi dala schopnost najít si potřebné informace a nebát se toho,“ říká.
Největší rozdíl mezi stavebnictvím a vesmírným průmyslem vidí v přesnosti. „Ve stavebnictví máme rčení: centimetr žádná míra, metr žádná díra. Zatímco tady se najednou počítá s mikrometry. Výkresy se ve stavbě zaokrouhlují, protože pár milimetrů opravdu nehraje roli, když stavíte dům. Ve vesmíru musí být vše vyrobeno a složeno s obrovskou přesností,” směje se.
Kontejnery pro satelity
Dnes Tomáš Ridoško pracuje jako systémový inženýr. Ten podle něj musí znát „z každého rožku trošku“ a domluvit se se strukturálním i termálním analytikem, designérem i projektovým manažerem. Hlídá, aby všechny části systému sdílely informace a fungovaly dohromady. Analyzuje požadavky zákazníka, definuje testování, kterým se ověřují, a píše návrhy. „Zákazník přijde s požadavkem a my musíme přijít s nejoptimálnějším a většinou také nejlevnějším řešením,“ dodává.
Aktuálně pracuje mimo jiné na projektu Small Satellite Guideline, který vyvíjí nový způsob odpojování družic z rakety. Satelity se standardizovanými rozměry se skládají na sebe obdobně jako kontejnery na zaoceánských lodích. „U cubesatů to už funguje, my chceme standard posunout k větším družicím. Klíčový je ale zapojení stakeholderů. Když ostatní standard nebudou dodržovat, tak to nebude fungovat,“ poznamenává Ridoško s tím, že standardy proto vznikaly společně s výrobci a dodavateli.
Mladí, kteří dělají něco navíc
Tomáš Ridoška vede řadu semestrálních, bakalářských i diplomových prací. Práce se studenty ho totiž podle jeho slov nabíjí. „Výuka na stavební fakultě mě moc bavila a chybí mi, proto hledám cesty, jak se k ní vrátit. Jednou z nich je třeba spolupráce s JCMM, kde pořádáme semináře, workshopy a STEM club, ve kterém si studenti vytvářejí vlastní projekt,” popisuje. Cení si těch, kteří dělají víc, než se po nich chce.
Tomáš Ridoško sdílel své zkušenosti během letošního STEAM Slamu na FSI VUT. Akci pro talentované středoškoláky každoročně pořádá sdružení JCMM. | Autor: archiv JCMM Talentu je podle něj v Česku dost. Zmiňuje například LASAR. Firmu mladých studentů, která z nápadu vytvořila podnik a dnes restartuje družice ze Země pomocí laserů. Mladé lidi podle Ridoška k oboru láká také Česká cesta do vesmíru a nebo akce vzdělávací kanceláře ESERO při Evropské vesmírné agentuře.
Odvaha a nadšení je základ
Za nejdůležitější moment své dosavadní kariéry považuje, kdy se odvážil jít na pohovor do vesmírné firmy, a vystoupit mimo svou komfortní zónu. „Myslel jsem si, že to dopadne katastrofálně. Ale řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám. Co horšího se může stát,“ vzpomíná. A touto svou radou se řídí dodnes. „Je to něco, co mi zůstalo v životě a začal jsem to aplikovat. Protože jsem viděl, že z toho můžou být dobré výsledky,” vysvětluje Ridoško.
Mladým doporučuje dělat práci tak, aby na ni byli hrdí. „Může se stát, že uděláte chybu, ale pokud si za svou prací budete stát a budete hrdí na to, co jste udělali, tak se to vždycky vyplatí,“ myslí si. Druhou podmínkou úspěchu i spokojeného života je podle něj nadšení, protože úspěch nemusí přijít hned. „I na pohovorech si toho všímám. Protože se úplně jinak mluví s člověkem, který je do věci zapálený a je vidět ta jiskra. To vám vždycky přinese body navíc,“ radí na závěr Tomáš Ridoško mladým zájemcům o práci ve vesmírném průmyslu.
