Nápady a objevy

6. listopadu 2020

80 procent času stráví kurýr hledáním vchodu a čekáním, řešením rozvozu balíků jsou podle absolventů VUT autonomní auta

Jan Najvárek (vlevo), Matúš Kašuba a Jan Zbořil. | Autor: Tereza Kadrnožková
Čekáte na doručení zásilky a v sms se dozvíte, že kurýr přijede někdy během následujících šesti hodin. Při příjezdu nemůže najít vchod a další minuty ztrácí, když hledáte pantofle a peněženku. Absolventi z VUT nejen vymysleli, ale také vyrobili a naprogramovali auto, které doveze zásilku přesně na čas a v ideálním případě ani nebude za volantem sedět kurýr. Autonomní vozidla začínají testovat v průmyslovém areálu v Ostravě a možnosti vidí třeba i v prodeji občerstvení v parcích nebo dezinfekci budov.

„V oblasti autonomních aut působím dlouho v rámci softwarové firmy Roboauto. Viděli jsme, že se v té oblasti něco děje, ale ne u nás v Česku. Protože jsme nenašli žádného partnera, založili jsme si vlastní tým,“ vzpomíná na dobu před zhruba osmi lety Jan Najvárek, který vystudoval kybernetiku na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií. S kolegy měli znalosti a technologie, ale neměli je kde použít. Inspiroval se proto u zahraničních start-upů a zaměřili se na Last Mile Delivery, tedy rozvoz zboží koncovým zákazníkům.

Přestože legislativa momentálně neumožňuje, aby se po městech proháněla samořiditelná vozidla, Najvárek chce být připravený na dobu, až se zdánlivá sci-fi představa stane realitou. „Zatím si ověřujeme, že robotická doprava dává smysl. Jde o doručení nejlépe bez komunikace s řidičem – kurýrem. Takový kurýr totiž osmdesát procent svého času neřídí, ale hledá člověka a komunikuje s ním. Zároveň je ale právě on osmdesáti procenty nákladů služby. Řidiče neodstraňujeme, ale snažíme se minimalizovat dobu mezi příjezdem auta a předáním zásilky,“ poukazuje na výhody BringAuta Najvárek. Jejich auto by mohl řídit kurýr, veškerou komunikaci se zákazníkem by ale obstaral počítač. Člověk by tak dostal přesný čas, kdy může balíček čekat, případně by se čas upřesnil podle polohy a nejlépe ještě ukázal mapu, kde se zrovna auto pohybuje. I samotné předání už dnes může fungovat bez interakce. Na korbu BringAuta je totiž teď možné přidělat výdejní boxy, do kterých se zákazník dostane po zadání kódu.

Box umístěný na autě se otevře po zadání unikátního kódu. | Autor: Tereza Kadrnožková
Tvůrci BringAuta se tím připravují na možnost, že jednou v autech lidé vůbec nebudou muset být. Částečně to splňuje už takzvaná teleoperace, tedy řízení na dálku, kdy řidič nesedí v automobilu, ale v ústředně. „Když budeme mít teleoperátora, může z jednoho místa ovládat třeba pět robotů v pěti různých částech republiky nebo světa. Firma třeba robota potřebuje používat denně jen půl hodinu, tak se operátor připojí, odřídí ho a pak se může přepojit jinam. Je to finančně mnohem výhodnější než si platit pět řidičů. Teleoperace je takový předvoj autonomních aut,“ na příkladu vysvětluje Jan Zbořil. V BringAutu na pozici designéra zužitkoval studium průmyslového designu na Fakultě strojního inženýrství VUT.


Prvně bude člověk auto řídit, postupem času už na něj jen dohlížet

Právě teleoperaci se bude BringAuto věnovat v nejbližších měsících. „Od října jezdíme v ostravském areálu BorsodChemu MCHZ“, přibližuje Jan Najvárek: „Robotická platforma tam přepravuje vzorky.“ V prvních týdnech robotické auto na dálku řídí člověk, později by se auto naučilo pohybovat se v areálu samo. „Postupně bude platforma využívat větší míru autonomie. Pořád ale pracujeme s tím, že jezdí po známé trase, v malých rychlostech a když neví, co dál, tak zastaví. Třeba mu přes cestu přeběhne hejno hus. Auto vyšle signál teleoperátorovi, který sedí někde u monitoru, ten zjistí, že auto stojí, překážku manuálně objede a auto bude pokračovat samo dál,“ pokračuje Najvárek a předpokládá, že v polovině příštího roku bude vozítko fungovat bez přímého ovládání.

Na platformu se dají přidělat různé nástavby a změnit tak účel. | Autor: Tereza Kadrnožková
Rozvážkou balíčku a logistikou ve velkých areálech ale plány techniků nekončí. „Na univerzální platformu se může přidělat třeba automat s občerstvením. Takové auto byste vyslali do nějakého většího parku a tam by objíždělo stanoviště, kde se schází víc lidí. Na to jsou brněnské Lužánky docela malé, ale třeba ve Stromovce už by se to mohlo vyplatit,“ vypočítává Jan Zbořil a vzápětí dodává, že například v Číně už pojízdné prodejny fungují a údajně vykazují až desetkrát větší zisk než ty kamenné. Roli nejspíš hraje to, že vám jídlo přijede doslova až pod nos.

BringAuto by se ale mohlo po namontování kamer s nočním viděním stát i hlídačem nebo po úpravě dezinfekčním vozem. „Řešili jsme taky typ robota – Sprayera, kdy by se na naši robotickou platformu dala přidělat postřiková ramena a nádrž s dezinfekcí. Auto by mělo naučeno trasu a pravidelně by dezinfikovalo nějaký prostor. Fantazii se meze nekladou,“ vizionářsky uzavírá Zbořil výčet využití.


Jan Najvárek zmiňuje ještě další zajímavý trend, který podle něj autonomní vozidla v dalších desetiletích nejspíš přinesou: „Říkal jsem si, že teď kupuju poslední auto do osobního vlastnictví. Proč bych měl vlastnit auto, které drtivou většinu času stojí na parkovišti? Navíc nám překáží ve městech. Je to mrhání výrobním potenciálem. Šlo by tím zmenšit počet aut tak na třetinu. Budoucnost to má, je to jen otázka času. Nejspíš to bude trochu jiné, než jsme čekali, je ale jen na nás, jak tomu dokážeme pomoct.“

(tk)

Témata

Související články:
Zakladatel Rohlik.cz: Nikdy jsem nebyl úplně studijní typ
Káva má být příjemný zážitek. Mléko či cukr nevadí, říká Aleš Pospíšil z European Coffee Trip
JIC zve na webináře o podnikání
Informace pro zahraniční studenty přijíždějící do ČR
JIC zve na webináře o podnikání