Když máte fištróna, postavíte z hlíny i šestipodlažní dům, říká Zdeněk Vejpustek z FA VUT

Stavby z nepálené hlíny byly ještě před sto lety běžnou součástí venkovského prostředí. Dnes se k nim architekti znovu vracejí. Výhodou materiálu je nejen jeho udržitelnost, ale i specifické zdravotní benefity. Podle Zdeňka Vejpustka z FA VUT má smysl se k materiálu vracet – je udržitelný, nabízí příjemné bydlení a je ideální pro komunitní spolupráci. Proto už pátým rokem učí předmět, který je ve středoevropském regionu ojedinělý – Hliněné stavitelství.

Hliněné stavby evokují hodně dávnou historii. Proč jste se rozhodl materiál vzkřísit?

Je to jeden z historicky nejstarších materiálů. Na rozdíl od betonu nebo oceli je ho všude dost, má minimální uhlíkovou stopu a lze z něj vytvořit cokoliv – od omítek po celé domy. Během průmyslové revoluce se na něj ale úplně zapomnělo. Kolem roku 1900 jsme začali vyrábět průmyslově a přírodní materiály zcela opustili. Jenže za těch více než sto let jsme narazili na určité limity, které jsou jen obtížně řešitelné materiály, jež to způsobily. Cement je energeticky náročný, kameniva ubývá a doprava stavebních surovin přes půl světa zatěžuje planetu. Hlína umožňuje stavět lokálně a udržitelně.

Dá se stavět z jakékoliv hlíny?

V podstatě ano – pokud víte, jak s ní pracovat, je ke stavění vhodná každá hlína kdekoliv na světě. Záleží jen na tom, kolik úsilí dáte do toho, aby jako stavební materiál fungovala – kolik to bude stát práce a dalších zdrojů. Dá se tedy říct, že některá hlína vhodná není, protože vyžaduje příliš práce, a to se nevyplatí. Naši pradědové ale nezanechali hlíny bezdůvodně.

Proč se od hlíny ustoupilo?

Během průmyslové revoluce se společnost zrychlila a lidé změnili i své vnitřní nastavení. Nechtěli staré věci, ale něco nového. Byl obrovský přebytek energie, uhlí umožnilo její koncentraci. Nebyl problém vyrobit nové stavební materiály a po železnici je převézt. Lidé přestali chtít menší domy a začali stavět mrakodrapy. Nechtěli tlusté zdi, ale subtilní sloupky. Doba se zrychlila a lidé nechtěli čekat – až hlína vyschne, až se najde dost lidí, co ji postaví.

Na tuto poptávku navázaly i nové materiály a technologie. Například vynález kruhové pece na výpal cihel způsobil jejich prudké zlevnění. Navíc v roce 1912 prosadil cihlářský průmysl zákaz používání hlíny pro stavby, proto většina současných hliněných domů je starší než 100 let – je to zároveň důkaz jejich životnosti a kvality hliněného stavebního materiálu.

Je tedy teď čas vrátit se ve stavebnictví zpátky k hlíně?

Stejně jako během průmyslové revoluce přišel zlom, tak obdobný zlom přichází dnes. Nálada ve společnosti se změnila a ochrana životního prostředí je pro mladší generaci prioritou. Lidé požadují, aby materiály a stavby nebyly jen levné, ale i udržitelné. A jsou ochotni za to zaplatit. Poptávka vždy následuje změnu hodnot ve společnosti – a ta právě nastává.

Co jsou vlastně atributy vhodné stavební hlíny?

Není to ta humusová vrstva, na které roste tráva, ale ta pod ní – vše, co není kámen, je většinou stavební hlína. Dělí se na několik základních částí: štěrk, písek, prach a jíl. Nejmenší částice má jíl, který funguje jako pojivo. Písek, štěrk a prach zase fungují jako plnivo. Vhodná hlína je taková, která obsahuje správný poměr všech složek, aby se vytvořil kompaktní celek, který se snadno zpracovává. A když vhodná hlína vytvrdne, tak se příliš nesmrští a vytvoří dostatečně pevnou strukturu. To je celé.

Když se řekne hliněná stavba, představím si jednoduchý domek. Jaké limity mají stavby z hlíny – co všechno se z ní dá postavit?

Velké věci – jedna z největších staveb na světě, Velká čínská zeď, je uvnitř hliněná. Existuje spousta stavebních technologií – jednou z nich jsou třeba historické války [ručně tvarované válečky, bochníky či trojúhelníky, které se vyrábějí ze směsi hlíny a slámy, pozn. red.], omazávky, cihly, dusaná nebo nakládaná hlína. Limity hlíny většinou závisí na tom, kolik máte k dispozici fištrónu a lidské práce. Jakmile máte fištrónu málo, nebude fungovat ani jednopodlažní barák.

Z hlíny můžete postavit i šestipodlažní dům. Obecně cokoliv. Ale od určitých aplikací to samozřejmě nedává smysl – efektivnější budou jiné materiály, třeba pokud chcete postavit subtilní konstrukci nebo mrakodrap.

Zatím to zní jako samé výhody.

Ano, když se snažíme vrátit hlínu zpět, kam patří, první samozřejmě musíme vědět proč. A k již uvedeným důvodům je třeba přidat, že to není náročný ani nebezpečný materiál a je levný – tedy relativně. Protože vyžaduje poměrně velký podíl lidské práce a je potřeba ovládnout tu znalost. Navíc jde o materiál reverzibilní – uděláte-li chybu, dá se to znovu rozebrat a opravit. Kdežto beton zatvrdne a musí se rozbít. Hlína se dá odebrat, rozmíchat a vrátit.

Dalším benefitem je, že umožňuje komunitní práci – chcete-li postavit nějakou stavbu, které si budou lidé vážit a vezmou ji za svou, není lepší postup, než je začlenit do týmu. Nemusí mít žádné znalosti ohledně stavařiny a je úplně jedno, zda jsou staří, mladí či jaké mají vzdělání. Jen tito lidé musí mít zájem pracovat s hlínou a vedení musí vědět, co dělá. Tento postup jsme využili při stavbě kolumbária v Mořicích. (více k tématu: video 1, video 2, reportáž v Českém rozhlase, reportáž ČT)

Nabízejí hliněné stavby nějaké zdravotní benefity?

Ano. Hliněný povrch je člověku bližší než betonový, ocelový nebo plastový. Jedním z často citovaných důvodů je, že hlína dobře pracuje s vlhkostí – dokáže ji nasát a později velmi pomalu vydávat. Navíc je schopna absorbovat spoustu škodlivých látek. Dokáže v určité míře odstínit i některé typy záření.

Za největší výhodu hlíny ale považujeme něco jiného. Senzitivní lidé poznají hliněný interiér, aniž by věděli, že je to hlína. Říkali jsme si, čím to je – prokázalo se, že jen samotnou vlhkostí to není. A během výzkumu jsme zjistili, že hlína hostí podobné mikroorganismy, jaké máme na kůži. V optimálních podmínkách tedy nepálená hlína hostí mikrobiom, který je člověku blízký už miliony let. A to je pro mě osobně ta hlavní věc, která hlínu odlišuje od ostatních stavebních materiálů.

Nemají hliněné stavby tendenci nadmíru akumulovat vlhkost?

Když máte správně provedenou stavbu, tedy izolovanou od zemní vlhkosti, s dobrou střechou, ve které funguje větrání a nejsou tepelné mosty, tak tam není problém, ať je postavená z jakéhokoliv materiálu.

Hlína v interiéru funguje pozitivně, přebírá funkci automatického regulátoru vlhkosti – když je vlhkosti hodně, hlína ji dokáže z interiéru nasát a když v interiéru chybí, tak ji vydává zpět. Jako bonus hliněného interiéru je předpoklad, že budete ve společenství mikroorganismů mnohem příznivějších než v klasických stavbách, což se momentálně ještě snažíme prokázat výzkumem.

Hlínu jsme vytáhli z přírodního prostředí a použili na dům. Pokud uděláme chybu v návrhu či pozdějším užívání, vyjde to velmi rychle najevo. Toto rychlé varování na stavební chyby bývá často označováno za vadu nebo za slabou stránku hlíny. Tyto chyby ale obvykle nemají s materiálem moc společného a projevily by se i při použití jiných materiálů, jen by to nebylo tak rychlé.

Téma udržitelnosti šíříte i na veřejnosti – každý rok organizujete akci Hliněné sdílení. Kdy bude další?

Příští rok – do kalendářů si můžete zapsat pátek 6. 2. 2026. Doporučuji sledovat stránky Fakulty architektury, nebo facebookovou událost Zdravé domy 2026 a Hliněné sdílení 2026. Tento ročník bude zajímavý tím, že spojíme odbornou konferenci Zdravé domy s populárně přednáškovou akcí Hliněné sdílení. Propojíme odbornou veřejnost s laickou a uvidíme, co ze vzájemného setkání vzejde. Zvažujeme i možnost exkurze po hliněných stavbách následující den – tedy v sobotu 7. 2. 2026 – dle případného zájmu účastníků

Co všechno se studenti v předmětu Hliněné stavitelství naučí?

Seznámí se s historií hliněných staveb. Naučí se maximum o materiálu i různých stavebních technikách. Ukážeme jim dnešní stavby z hlíny a vysvětlíme, kdy je vhodné hlínu používat. A důraz je kladen i na praktické dovednosti formou workshopu.

Kdo se může na předmět přihlásit?

Plánujeme otevřít ho i pro více fakult VUT. Zájemci se mohou hlásit e-mailem přímo u mě. Všimli jsme si, že o hliněné stavby se hodně zajímají informatici – zřejmě je to pro ně určitý balanc. Tvoří převážně virtuálně, a tak jim dáváme možnost vytvořit něco fyzicky, co po nich zůstane.

Svou roli může hrát i možnost trávit čas s jinak zaměřenými vrstevníky z různých zemí. Hlína je navíc příjemný, haptický materiál – lidé se ho rádi dotýkají, rádi s ním pracují. Je to podobné jako práce na zahrádce. Už sama práce vás činí spokojeným.

(mar)

Témata

Související články:
Den Země: VUT vnímá environmentální odpovědnost jako technologickou příležitost
Novinka z VUT na veletrhu Gaudeamus Brno: Dřevostavba s mraky nápadů
Česko budoucnosti. Mladí architekti představili více než stovku netradičních nápadů
BIOM Research Project: Architekti z VUT budou testovat technologii, která může uživit celá města
Rektorát zdobí nová recepce. Navrhl ji absolvent Fakulty architektury