„Člověk se nehlásí na informační technologie proto, že je to jednoduché,“ říká David Bažout, majitel společnosti Sensorie

Od gymnazisty se zájmem o techniku k roli zakladatele firmy, která přináší chytré technologie do oblasti, kde by je ještě před pár lety čekal málokdo. Sensorie, kterou David Bažout vybudoval, dnes dominuje českému i slovenskému trhu s chytrými skleníky pro rodiny. Jak se nápad, který se zrodil na lavičce v brněnském parku, změnil ve stovky realizovaných zakázek? A jak k tomu přispělo technické vzdělání na Fakultě informačních technologií? David v rozhovoru vysvětluje, co člověka čeká, když se pustí do podnikání ještě během studia, a také to, proč se vyplatí vytrvat i v oboru, v němž tradice často vzdoruje inovacím.

Co Vás kdysi vedlo k rozhodnutí zvolit si vysokoškolské studium informačních technologií? Byl jste už na střední škole zapálený do počítačů a elektroniky? Anebo to byla spíš pragmatická volba vedená vyhlídkou na dobře placenou práci?

Přiznám se, že jsem dlouho nevěděl, čemu bych se měl profesně věnovat. Studoval jsem gymnázium v Havlíčkově Brodě a ani na konci střední školy jsem neměl představu ideálního zaměstnání. Ale samotná technika mě vždycky přitahovala. Táta je elektrikář, doma mi ukazoval zapojování jednoduchých obvodů. Taky jsem se dostal k brigádě ve výrobě a vývoji přístrojů měřících kvalitu vody. Prostě ten základní technický směr jsem tušil.

Proč jste si pro další studium vybral právě Fakultu informačních technologií VUT?

Protože pocházím z vesnice a stěhování pro mě znamenalo nemalou výzvu, velkou roli hrál i výběr města. Brno mi přišlo jako skvělá volba, protože je přece jen klidnější než Praha. Dával jsem si přihlášku na VUT i ČVUT a tuším, že i do Hradce Králové, ale to už byla spíš jen záloha. V lednu jsem dorazil na den otevřených dveří a moc se mi tu líbilo. Na základě Scio testů jsem byl přijat na FIT a pak už nebylo co řešit.

Byl pro Vás první ročník v něčem výzvou, musel jste se něco narychlo doučovat?

Samozřejmě to byla velká změna. Člověk musí fungovat ve větším městě, starat se o každodenní chod, nakupování, bydlení. Ale vysokoškolský styl výuky mi rychle sedl, protože dává studentům autonomii rozhodnutí. Vyšší míra odpovědnosti mi přišla sympatická. Když jsem přicházel do Brna, měl jsem za sebou jen pár krátkých „zdrojáků“. Musel jsem se studiu věnovat naplno, byl jsem v prváku takový studijní průměr. Z gymnázia jsem si přinášel solidní teoretické základy fyziky a matematiky, navíc jsem si pár obvodů a zařízení sestavil sám – například vlastní solární elektrárnu. Praktická zkušenost se na FITu hodila. A pokud jde třeba o časové nároky studia: Musel jsem ho skloubit s brigádou a prací, potřeboval jsem se zajistit. Byla to dřina, ale stále ještě v únosných mezích. Ovšem člověk se na informační technologie nehlásí proto, že je to jednoduché…

V roce 2019 jsem se Excelu zúčastnil se dvěma projekty. Jeden byl v podstatě má bakalářská práce, druhý opravdu můžu označit za jakýsi prvopočátek Sensorie. Neměl žádnou konkrétní aplikaci, šlo obecně o systém automatizace na míru měřící hodnoty průmyslového procesu pomocí senzorů a reagující na ně. Víte, já chtěl vždycky vidět nějaký smysl za svou prací. Kdybych ho postrádal, ani vysoké ohodnocení by to nezachránilo. Dřív nebo později by mě to začalo „žrát“. Na fakultě ve spolupráci s inovační agenturou JIC vznikly aktivity na podporu podnikání studentů. Bylo to nepovinné, bez kreditů, ale já se toho chytil. V rodině žádného podnikatele nemáme, neměl jsem k podnikání z domova blízký vztah. Až díky kurzům jsem o tom začal více přemýšlet. Právě s pomocí fakultní soutěže Star(t)up@FIT jsme s kolegou získali vstupní finanční ohodnocení. To nás motivovalo na projektu dál pracovat. Vzpomínám si, že byly letní prázdniny po bakaláři, rok 2019, a my přemýšleli, jak s projektem dál naložit. A taky o připomínkách komise soutěže, která nás tlačila k tomu, abychom našli konkrétní pole aplikace.

Jak jste vlastně přišli na téma chytrých skleníků? Představuju si, že celá oblast pěstování je konzervativní svět, který se na nové technologie dívá spíše s nedůvěrou.

To jsme tak jednou seděli na lavičce v parku, snad to byly Denisovy sady, a mě napadlo: Co tak postavit chytrý skleník? Rodiče na venkově pěstovali zeleninu, skleníky jsem viděl všude kolem sebe. Táta byl časově vytížený, tak hledal způsob, jak si obsluhu skleníku zjednodušit, ale vždycky se s tím dost natrápil… A mně se to najednou v hlavě hezky protnulo: Využít znalosti ze studia, dělat na něčem společensky prospěšném, vrtat se zase v technice a zkusit si podnikání. A tak se narodila Sensorie. To ale neznamená, že bych po bakaláři studium vzdal. Dodělal jsem si inženýra, a dokonce jsem začal s doktorským studiem. Jenže v této fázi mi už chyběl reálný dopad, konferenční příspěvek mi nemohl vynahradit pocit z realizace zakázky. Na vědu a akademické prostředí jsem ale nikdy nezanevřel, jen ten výzkum prostě dělám u nás ve firmě.

Chápu, že od prvotní myšlenky k současné podobě firmy vedla cesta, kterou si člověk na začátku ani nedokázal představit.

Naštěstí. Mám tu vlastnost, že věci dopředu nepromýšlím do posledního detailu. Spoléhám na intuici a vrhám se do věcí celým srdcem, po hlavě. Kdybych si uvědomil všechno, co nás čeká, tak bych do podnikání nešel. V roce 2019, kdy jsme začínali, si lidé kolem nás občas klepali na čelo a říkali: „Chytrý skleník? To je tak do průmyslové haly, a ne na zahrádku za domem.“ Anebo: „Pěstovat v zimě, co je to za hloupost, vždyť to všechno zmrzne!“ Do toho rozjetá vysoká škola, finanční zdroje studenta, situace, kdy je do projektu třeba vkládat spoustu prostředků dlouho před tím, než na sebe začne vydělávat a obrovská odpovědnost… První prototyp jsme stavěli dva týdny na zahradě u rodičů, jenže cesta od prototypu k produktu, který pošlete zákazníkovi v krabici a bude fungovat za všech podmínek, to už je čtrnáct dní plus pět let vývoje. Jde o klasický syndrom „z devadesáti procent hotovo“. Dotáhnout produkt do finále a stavu, kdy je uživatelsky přívětivý, je velká výzva. Navíc v našem případě musíte počítat také se zákazníky, kteří neví nic o pěstování a o technice.

Když jsme začínali, naším maximem bylo poskytnout výbavu. Postupně jsme získali výrobní partnery, i když přesvědčit tradiční výrobce skleníků o prospěšnosti spolupráce s námi bylo náročné. Vždyť studentských projektů existuje hodně a pěstitelství je konzervativní obor, kde se ctí tradice, přesně jak jste říkal. Dnes máme za sebou zhruba dvě stě padesát realizací. Úspěch podnikání je nejen důsledkem správných rozhodnutí, ale i faktorů, které neovlivníte. Myslím tím třeba dobu, finanční situaci partnerů nebo prosté štěstí na kontakt, doporučení. Vezměte si třeba covid. Ten nám krátkodobě do plánů takříkajíc hodil vidle: Zrušené výstavy, měli jsme čerstvě dokončený ukázkový skleník v Brně, kam jsme nikoho nemohli pozvat na prohlídku, byly přetrhané dodavatelské řetězce. Jenže na druhou stranu covid v dlouhodobém horizontu proměnil myšlení společnosti směrem k soběstačnosti, a vlastně nám tak nahrál. Je potřeba respektovat, že karty nám rozdává život a my s nimi musíme umět hrát. Dnes se nám hlásí výrobci skleníků sami, berou naše produkty jako přidanou hodnotu svých výrobků. A věřím, že přidaná hodnota tam skutečně je. S naším skleníkem může člověk mít celoroční přísun zdravé domácí zeleniny, ovoce nebo chutného rybího masa i úplný začátečník. A potvrzuje to i fakt, že za posledních 6 měsíců jsme vybudovali skleníky v kumulativní hodnotě jako v předchozích 6 letech dohromady. V podnikání je třeba umět vytrvat.

Když se ohlédnete za svým studiem a kariérou: V čem vidíte přínos FITu pro svou profesní cestu? A v čem bylo studium na této fakultě výzvou? Jaké překážky jste musel překonávat?

Extrémně důležitý pro mě byl přístup ke znalostem o podnikání. A pak samozřejmě hard skills – dodnes jsem jediný softwarový vývojář Sensorie. Znalosti, které získáte na FITu, mají široký záběr. Dostáváte obecné povědomí o řadě podoborů. FIT mě navíc naučil přemýšlet určitým způsobem, který mi dnes pomáhá při řízení firmy. Snažím se dělit problémy a projekty na moduly s funkcemi, vlastně je to odraz technického myšlení. A pokud jde o velké výzvy: Nepotřeboval jsem studovat kvůli titulu, je jedno, co je na papíře, klíčové je, co člověk umí. Během studia přišly momenty, kdy jsem motivaci pokračovat ve studiu hledal. A v tom byly pro mě klíčové aktivity směřující k rozvoji podnikavosti. Přišly v pravý čas.

David Bažout sepsal svou životní a podnikatelskou cestu do knižní podoby. Oficiální uvedení knihy „Ten kluk, co staví chytré skleníky“ proběhne 25. 2. 2026 — přesně pět let od chvíle, kdy Sensorie získala certifikaci a odeslala první chytré skleníky. Více o knize, včetně možnosti objednávky, najdete zde.

Ing. David Bažout, absolvent FIT VUT, diplomovou práci psal na téma z oblasti zpracování obrazu „Detekce anomálií v chování davu ve video-datech z dronu“. V létě 2019 přišel s nápadem na výstavbu chytrých skleníků, ten se v uplynulých letech proměnil ve velmi úspěšnou společnost Sensorie, jejímž je zakladatelem a ředitelem.

Zdroj: FIT VUT

Témata