Lidé

21. září 2022

I ve vysoce konkurenčním prostředí je možné vybudovat úspěšnou světovou firmu, vzkazuje studentům VUT zakladatel společnosti Codasip Karel Masařík

Autor: foto Jan Prokopius

Velký potenciál spolupráce průmyslu s akademickou sférou vycítil Karel Masařík už jako student na Erasmu v Německu. Plně ho pak rozvinul ve své doktorské práci, která rozhodla o jeho dalším směřování. Absolvent Fakulty informačních technologií VUT založil společnost Codasip a začal na trh dodávat vlastní procesorová jádra a softwarový nástroj pro navrhování procesorů. Dnes se jako představitel jediné evropské RISC-V firmy účastní rozpravy s Evropskou komisí o prosazování evropské suverenity v této oblasti.

Jaká byla vaše cesta k informatice? Bylo pro vás studium na Fakultě informačních technologií VUT jasnou volbou?

Jako dítě jsem si hrál s elektronickými stavebnicemi, a to mě pak nasměrovalo na elektroprůmyslovku. Tam jsme měli programování mikroprocesorů, takže software-hardware, a to mě bavilo. V té době ještě na VUT neexistovala fakulta informatiky, takže jsem šel na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií, a tam jsme měli obory, které byly více zaměřeny na návrh digitálních obvodů a mikroprocesorů, na digitální zpracování signálu a podobně. To mě po rozdělení fakulty a vzniku FIT směřovalo k informatice.

Jak se v průběhu studia utvářela vaše představa o budoucím uplatnění?

Využil jsem své znalosti němčiny a v posledním ročníku studia jsem šel na Erasmus do německého Hagenu. V Německu mě zaujalo, jak průmysl dokáže úzce spolupracovat s akademickou sférou. Diplomovou práci jsem dělal ve spolupráci s mnichovskou firmou a její téma bylo zajímavé pro akademickou sféru a zároveň prakticky využitelné. Po návratu jsem hledal něco, kde bych uplatnil německý jazyk a zároveň znalost z vestavěných systémů ve veřejné dopravě, na které byla moje diplomová práce zaměřena. Tehdy tady na Kolejní jezdil Ikarus, a v Německu už měli autobusy, které byly vybavené systémem hlášení zastávek, přenosu informací o poloze do centrály dispečinku a řízením semaforu, aby autobus projel na zelenou. Přitahovalo mě, že se dají dělat komplexnější systémy, na kterých pracuje početný tým inženýrů. V roce 2005 jsem začal pracovat na doktorské práci na téma Hardware-Software Codesign ve spolupráci s rakouskou firmou, která chtěla navrhovat procesory a čipy pro automobilky. Mým školitelem byl profesor Hruška (Tomáš Hruška, Ústav informačních systémů FIT) a zapojili jsme i další studenty FIT. Zpočátku má role nebyla čistě výzkumná, ale částečně i manažerská, protože bylo potřeba vybudovat silnější tým a k tomu jsme potřebovali získat granty.

Kdy došlo k založení firmy?

V roce 2013 jsme viděli potenciál na trhu, ale bylo nutné, aby se aktivity překlopily více do komerční fáze. Pokud jednáte s partnery, kteří vyvíjejí mobily, je pro ně fakulta dobrý výzkumný partner, ale když už se jedná o konkrétních produktech, které máte dodat za komerčních podmínek včetně záruk, pak to fungování musí být nastaveno trochu jinak. A tak jsme v roce 2014 založili soukromou firmu. Čipový trh je velmi konzervativní a trvá dlouho, než si vybudujete jméno. Codasip si ho budoval asi 8 let, aby byl partnery rozpoznatelný, a to se neobešlo bez investic. Když spolupracujete se zákazníky, kteří dělají čipy pro komerční elektronické produkty, jste součástí vývojového řetězce, a pokud selžete, můžete zásadně opozdit dodání výsledného zákazníkova produktu na trh, což je ve strategickém odvětví, jako je mikroelektronika, neakceptovatelné. Věděli jsme, že potřebujeme vybudovat robustní R&D tým přibližně o sto inženýrech a k tomu jsou nutné investice, které najdete primárně v soukromém sektoru. Takže na začátku roku 2014 vstoupili do firmy čeští investoři se zkušeností v byznysu. Počáteční kapitál nám umožnil, abychom nastartovali komerční vývoj a uzavřeli několik klíčových komerčních kontraktů se zákazníky z Izraele, Japonska a USA, to pro nás bylo zásadní.

V té době jsme sice rostli, ne organicky, ale nebyla to ani expanze, jakou znáte od amerických firem. Do roku 2017 jsme vyvíjeli pouze nástroj na akceleraci designu procesorů. V roce 2017 začal nástup architektury RISC-V, která dala základ našim procesorovým jádrům, která jsme od tohoto roku začali interně vyvíjet pomocí našeho automatizačního nástroje. RISC-V je otevřený standard a ekosystém, který je pro řadu oborů příslibem jistější budoucnosti. Umožnil velký růst firem, které se snažily být konkurenti ARMu nebo Intelu. A nám tak zároveň vyskočili konkurenti, kteří rovněž dělají RISC-V procesory, v USA získali investice v řádech stovek milionů dolarů a kteří dokážou vyvíjet konkurenční produkty s mnohem větším počtem inženýrů a růst daleko agresivněji.

Autor: Jakub Svoboda, Visual & Brand Designer, Codasip Group

V čem spočívá vaše inovace, tedy to, co vás odlišuje od konkurence?

Je to rychlost, s jakou dokážeme dostat více funkcionality do velikostí i spotřebou velmi omezeného zařízení. To může být mobil, automobil nebo nějaká chytrá elektronická krabička u vás doma. Když vám něco, jako například komplexní software, běží ve vašem PC nebo notebooku, je to fajn, ale chtěli byste, aby ta vaše malá krabička, kterou máte přilepenou doma na zdi a je napájena malou baterii, měla stejné nebo lepší funkce: aby taky uměla mluvit, ideálně vám rozuměla. Nebo aby váš automobil dokázal samostatně fungovat v dopravní městské infrastruktuře a ideálně byste mohl během jízdy vést konferenční hovor ve full HD kvalitě přes 6G síť.

To je teď můj nový koníček – Internet of Cars. Díky němu integrujete spoustu věcí v automobilu do jediného čipu, například funkce herního infotainmentu, aby se děti zabavily na hrách během jízdy, 5/6G modemy, dálkové odemykání auta a podobně. A paradoxně je i spotřeba tohoto čipu velmi důležitá, protože operujete v různých teplotách. V Kalifornii je jiná teplota než v Norsku a ten kus křemíku se při různých teplotách chová trochu jinak. Čili je to koncept ala Tesla, kdy máte jeden čip a snažíte se do něj dostat co nejvíc výkonu, co nejvíc komplexního softwaru a maximálně snížit plochu čipu a jeho spotřebu. To my umíme díky automatizaci, která byla na začátku, díky tomu codesignu aplikačně specifických procesorů. Takže pak je „time to market“, když něco dokážete udělat za šest měsíců místo osmnácti, naše výhoda oproti konkurenci. Nevýhoda je, že americké firmy mají více soukromých investic a čínské firmy dostávají hodně peněz od vlády. To se teď snažíme trošku narovnat pomocí EU Chip Actu, kdy EU prosazuje evropskou suverenitu podpořenou veřejným financováním, které rovněž kombinujeme s rizikovým kapitálem. Codasip díky tomu, že dokáže v Evropě působit v různých lokacích, je partnerem této diskuse o EU Chip Actu, a proto jsem byl rovněž minulý týden v Bruselu, kde s Evropskou komisí formujeme něco jako evropský „design flow“ pro čipy s klíčovými evropskými dodavateli. Codasip byl přizván jako jediná evropská RISC-V firma k této diskusi, takže ani politice se nevyhneme.

Před necelým rokem jste na místo výkonného ředitele, které jste od založení firmy sám zastával, získal Rona Blacka, který do té doby působil na stejné pozici ve společnosti Imagination Technologies.

Ronovi jsem před lety osobně prodal jedno naše řešení, které pro jeho firmu bylo důležité. On v té době zastával CEO pozici ve firmě Rambus a spolu jsme pracovali na uzavření tohoto obchodu. Zůstali jsme v kontaktu a vloni jsem ho oslovil s tím, že pokud chce udělat něco většího v RISC-V, tak u nás má příležitost. Avšak, pokud má firma dále růst, bylo třeba znovu nastartovat inovace, a tak poté co se stal Ron v zimě minulého roku CEO, dostal jsem na starost nové děťátko, a sice vybudovat Codasip Labs. Není to úplně výzkumná organizace, ale inovační aparát, který používáme pro inovace ve vybraných strategických oblastech a kde je úzká spolupráce s univerzitami a dalšími komerčními partnery. Má čtyři hlavní oblasti: security, automotive, machine learning a i univerzitní program. To je právě spolupráce s univerzitami, abychom lidem dokázali vysvětlit, že dnes už se schémátka mikroarchitektury procesorů nekreslí rukou, ale dělají se efektivněji pomocí automatizačních nástrojů, a tím zrychlujeme inovace.

Autor: Jakub Svoboda, Visual & Brand Designer, Codasip Group

Jak s odstupem času vidíte úroveň vzdělávání v IT na českých univerzitách ve srovnání se světem?

My jsme začali se studenty z FIT a FEKT, kde je velmi dobrý model výuky. Studenti, s kterými spolupracujeme, mají znalosti, které hledáme. Dnes vytváříme hodně nových míst v oblasti security, aby vám třeba někdo nehacknul telefon či automobil, a k to dobře využijeme právě absolventy FIT VUT nebo Masarykovy univerzity. Co nám v Brně chybělo, byli zkušení lidé, kteří už někdy designovali procesory. Takže softwarová část byla dobrá, ale abychom naše procesory dostali na kompetitivní úroveň, museli jsme udělat expanzi vývoje a výzkumu mimo ČR.

Proto jste zřizovali vývojová centra v Evropě?

Ano. Dnes máme kanceláře na jihu Francie, v Bristolu, Cambridge, v Barceloně, teď jsme otevřeli vývojové centrum v Řecku. V těchto lokacích je řada významných firem, které tam mají zázemí už více než dvacet let a dokážou formovat i univerzity. Díky tomu jsme získali zkušené talenty, kteří pracovali pro firmy, jako je Apple, Nvidia, Imagination Technologies, či ARM. Část znalostí a zkušeností zase importujeme zpátky, aby designové centrum v Brně mělo potenciál růstu. Našim studentům někdy chybí plný kontext, Česká republika nemá historii v návrhu komplexních procesorových jader, proto je důležité, že na seniornějších manažerských či architektních pozicích máme lidi, kteří už v průmyslu pracovali a jsou schopni studenty formovat. To je koncept, který nyní používáme: talenty nacházíme, ale musíme je ještě dovychovat. Firma má nyní přes 190 zaměstnanců převážně v Evropě, 80 procent z nich jsou inženýři.

Jak byste charakterizoval vaši společnost a její postavení na globálním trhu?

Beru to i jako důležitou zprávu pro studenty a absolventy VUT, že je možné i ve velmi kompetitivním prostředí vybudovat úspěšnou světovou firmu. Jsou tady příklady velmi úspěšných softwarových firem, ale v oblasti hardware je to těžší, hlavně v Evropě. Tím nechci říct, že chceme lákat hardwarové studenty, pro nás jsou důležití všichni, a nejdůležitější je inovace: když se člověk věnuje inovacím, může se podařit vytvořit něco velkého a přelomového.

(janan)

Témata

Související články:
V Česku se byznysové myšlení stále obtížně hledá. Mít skvělou technologii nestačí, říká investor Karel Obluk
Igor Potúček z Camvision: Analýza obrazu mě přivedla k fotbalu
Tomáš Horáček: Pomáháme firmám dělat z jejich zaměstnanců headhuntery
Dobrých vývojářů je málo. Česko je ale velmoc, tvrdí Nohejl z STRV
Karel Tlusťák: K úspěchu je potřeba mít za sebou dobrý tým lidí