Adam Herout

Věk: 39 let

Fakulta: Fakulta informačních technologií

Věk, kdy byl jmenován profesorem: 37

Zájmy: psychologie, četba, sport

Co Vás vedlo k získání titulu profesora?
Určitě zde nebyl žádný velký tlak ze strany fakulty, abych si profesuru udělal. Byl to přirozený vývoj v rámci mého studia a práce na univerzitě. Rozhodně to nebylo tak, že bych si už na začátku studia řekl, že bych to chtěl dotáhnout až k profesuře. Postupem času jsem zjišťoval, že během své práce vlastně splňuji podmínky pro udělení titulu, tak jsem si řekl, proč do toho nejít. U profesury je to vlastně trochu jednodušší než u doktorátu nebo habilitace, protože se nemusí odevzdávat žádná práce a je to spíše o činnosti, kterou máte za ty roky za sebou.

K profesuře je nutné obojí – jak výuka, tak i výzkumná a publikační činnost, takže je nutné být aktivní v obou oblastech. Také jsem vedl šikovné doktorandy, se kterými jsme společně udělali spoustu práce. I díky nim mám vlastně titul, protože jsem měl štěstí na lidi okolo sebe. A na tom má zásluhu vlastně i fakulta, protože dokáže přilákat chytré lidi.

Stal jsem se součástí různých komisí, což pro některé nemusí být zrovna výhra, ale já vidím smysl v tom, že člověk má alespoň možnost částečně něco ovlivnit.

Věnuji se počítačovému vidění, to znamená, že se snažím naučit počítač rozpoznat, co vidí na obrázku. Hodně se zabývám analýzou dopravy z kamer, kde se soustředím na rozpoznávání typu aut. Tam už jsme ve fázi, kdy je počítač přesnější než člověk. V této oblasti se aktuálně věnujeme monitorování dopravy pomocí obyčejných a běžně dostupných kamer. Ze získaných dat pak vytváříme různé statistiky ohledně tvorby kolon, nebo dokážeme rozpoznat přesný typ auta, např. tovární značku, modelovou řadu, přibližný rok výroby a další charakteristiky. Díky tomu lze vyvodit, jaké množství emisí na daném místě auta produkují. Momentálně pracujeme na propojení těchto dat s demografickými charakteristikami, kdy lze podle aut hodnotit společnost. Tam se otevírá prostor pro spolupráci se sociology.

Protože se během let zvýšil počet přijímaných studentů na naši fakultu, tak k nám už nejdou jen ti nejlepší, ale musíme přijmout i ty o něco méně šikovné. Ale stále jsme ve stavu, kdy si ještě můžeme vybírat uchazeče, v tom se máme lépe než jiné školy a fakulty. Problémem je také to, že po pracovnících v IT je velká poptávka z řad firem, takže studenti často během studia pracují a studium jde na vedlejší kolej. Na jednu stranu tak získávají cennou praxi, ale zároveň jsou deadliny ve firmách nekompromisní, a tak nezbývá tolik času na školu. My se snažíme hledat cesty, jak minimalizovat škody a umožnit studentům školní práci včas a dobře udělat. Dobré je to v tom, že díky praxi jsou studenti zvyklí řešit úkoly rychle a dokáží si najít řešení sami.

Počítačové vidění je poměrně lákavý a moderní obor, ale na druhou stranu je mnohem těžší než třeba tvorba webových stránek a vyžaduje dobrou znalost matematiky. Tím pádem jdou na tento obor jen opravdu vážní zájemci, kteří mají široké znalosti. A to je pro nás učitele dobře, protože se s takovými studenty lépe pracuje.

Je to více věcí dohromady. Hodně mě baví projektová výuka a vedení bakalářek a diplomek, čemuž věnuji hodně úsilí. Studenti přicházejí s novými nápady, nebo rozvíjí ty moje, a je zajímavé být při tom a vést je. A není to žádná rutina, což se může ve firmě po nějakém čase stát. Na fakultě si můžeme dělat dlouhodobý a spekulativní výzkum, kdežto ve firmách je tlak na vývoj produktů a řešení, která se dají zvládnout v horizontu měsíců, a ne let. A v neposlední řadě se mi líbí prostředí fakulty – jak propojení starého kláštera s moderní budovou, tak i lidé, kteří jsou tu zaměstnaní, protože se jedná o špičkové odborníky.

Miroslav Vořechovský

Věk: 40 let
Fakulta: Fakulta stavební
Věk, kdy byl jmenován profesorem: 38
Zájmy: kytara, klavír, zpěv, volejbal, fotbal, tenis, atletika, cyklistika

Co Vás vedlo k získání titulu profesora? 
Dlouhodobě to k tomu spělo a můj šéf mě v tom podporoval, neboť jsem měl výsledky. Takže jsem neměl důvod, proč to nezvážit. Profesura pro mě nebyla rozhodně cíl, spíš milník na mé profesní cestě.

Jak složitá cesta vedla k získání titulu? Co jste musel absolvovat?
Kromě samotné pedagogické a vědecké práce, která na jmenování zakládá, je nejpracnější vyplnit žádost, kde jsou vyčísleny body za jednotlivé výkony. Hodnotí se vědecká výkonnost (články ve vědeckých časopisech, jejich citace, účast na projektech a další) a pak pedagogická (odučené roky, individuální vedení studentů a jejich závěrečných prací, zavedení nových předmětů aj.). U profesorů tvoří poměrně významnou složku počet úspěšně vedených doktorandů. Já měl štěstí na skvělé doktorandy.

Jak získání titulu ovlivnilo Vaši práci?
Mám pocit, že mám nyní lepší pozici při získávání projektů, ale také mám větší vliv na to, co a jak učit. Ale samozřejmě to s sebou nese i ty méně příjemné záležitosti, jako je zasedání v různých komisích, která bývají někdy náročná. Profesura také může otevírat dveře k různým funkcím, ale v tomto ohledu se držím zpátky. Celkově se mi trochu změnila práce – předtím jsem více dělal na svých vlastních projektech, nyní jsem více zapojen do větších výzkumných skupin a také sloužím komunitě při oponování, recenzování a u obhajob prací jiných.

Co všechno zahrnuje Vaše práce na fakultě?
Zahrnuje především pedagogiku a vědu. Nesmírně mě baví učení a konzultace se studenty, u kterých je vidět zájem. V tomto ohledu mě méně naplňuje výuka základních předmětů v nižších ročnících, které nebývají u studentů příliš oblíbené. Naopak věda je trochu o něčem jiném a je to pro mě zpříjemnění mé práce. Kombinace obojího je pak ideální a obě části se vzájemně vyvažují.

Jakému směru stavařiny se věnujete?
Zaměřuji se na lomovou mechaniku, takže řešíme problémy, jako je inicializace a šíření trhlin v kvazi-křehkých kompozitech, např. v betonu. Zabýváme se třeba otázkami týkajícími se přerozdělení napětí v materiálech nebo zjišťujeme únosnost materiálů. Kombinujeme to ještě se statistikou a pravděpodobností. Jde často o různé propočty a modelování na počítači. Hledáme vysvětlení pro některé vlastnosti a chování známých stavebních materiálů, ale účastníme se i vývoje a optimalizace nových, jako je například beton vyztužený textiliemi ze svazků skelných či uhlíkových vláken.

Máte možnost si své propočty a teorie ověřit testy?
Podařilo se mi na fakultě zřídit laboratoř a vybavit ji několika přístroji právě na různé zkoušky materiálů. Díky nim lze naše teorie a výpočty ověřit v praxi.

Na jakém zajímavém projektu momentálně pracujete?
Nejvíce času momentálně věnuji základnímu výzkumu, kde řešíme dosti obecný problém, a to rozmístění bodů do hyperkrychle tak, aby bylo co nejrovnoměrnější. Lze to přiblížit na čtvercovém záhonu, kam je potřeba rozmístit květiny tak, aby se rovnoměrně podělily o vodu. Květiny reprezentují body a záhon obsazovanou hyperkrychli. Řada kritérií rovnoměrnosti, která se standardně používají, trpí problémem souvisejícím s ohraničeností oblasti. Známá kritéria a optimalizovaná rozmístění bodů nejsou u okrajů oblasti statisticky stejná jako uprostřed. My jsme tento problém vyřešili a navrhli kritéria a nové způsoby, jak tyto body rozmisťovat. Aplikací je celá řada, například při numerické integraci.

Jak hodnotíte dnešní studenty oproti těm, které jste učil na začátku své pedagogické kariéry?
Určitě tam je rozdíl. Studentů přibylo navzdory demografickému vývoji. To se podepisuje na schopnostech typického studenta. Navíc studenti jsou často méně motivovaní, přibývá těch, kteří chodí na školu jen kvůli titulu nebo statusu studenta. Pro řadu z nich nebyla stavební fakulta první volbou a netouží být stavebními inženýry. Navíc kapacity jiných technických i netechnických škol narostly. S nárůstem možností studentům ubývá koncentrace na studium. Někdy mám bohužel pocit, že si studenti myslí, že pro studium nemusí nic dělat. Ovšem vysoká škola není vzdělávací agentura. Naštěstí ale neubývá těch studentů, kteří mají o obor zájem a jsou šikovní a pracovití.

Co se týká vystudovaných stavebních inženýrů, přijde mi, že dnešní absolventi mají v průměru méně znalostí a méně teoretických základů než třeba před dvaceti lety. Také mě udivuje, že spousta našich prváků nemá maturitu z matematiky, která je na našem oboru tolik potřebná.

Zde je potřeba zdůraznit, že úroveň pedagogické práce má také vliv. Studenti mohou působit tím, že by využili možnost anonymně hodnotit úroveň, postoje, připravenost a zapálenost pedagogů. V činnosti pedagogů jsou určitě také rezervy. A řadu studentů jistě mate, že někteří učitelé se snaží celkově držet úroveň a trvají na dodržování pravidel, časů a požadovaných znalostí a pro jiné je pedagogická práce spíše okrajová záležitost.

Jak se stavíte k tomu, když studenti během studia pracují?
Určitě to má své výhody i nevýhody. Dobré je, pokud pracují v oboru, neboť profesně rostou a získávají praxi. Práce v zaměstnání nejspíš posiluje jejich pocit odpovědnosti a samostatnosti. Na druhou stranu to odpoutává jejich pozornost od školy.

(kah)