Sport

22. září 2021

Abych byl dobrý ve sportu, musím být dobrý ve škole, říká atlet David Foller

David Foller a jeho značka kávy Kapulus | Autor: Jan Prokopius
Měl to být rozhovor o atletice. Nakonec jsme se s Davidem Follerem bavili o disciplíně, kávě i podnikání. Mladý sportovec, který studuje třetím rokem strojírenství, otočil své loňské závodní zranění pozitivním směrem: naučil se pražit kávu a rozjel malý byznys. Dnes už po rehabilitacích znovu naplno sportuje, studuje a po večerech chystá balíčky pro své zákazníky. Jeho receptem na skloubení tolika aktivit je disciplína. A asi i hodně kávy.

Do atletiky přihlásili Davida Follera rodiče, když byl ve druhé třídě. O tři roky později přidal biatlon. Dělat současně dva sporty mu vydrželo šest let, poté biatlon opustil a své síly naplno nasměroval do atletiky. Dnes patří mezi úspěšné mladé reprezentanty týmu VSK Univerzita Brno. „Spousta přátel se ptá, proč jsem nezůstal u biatlonu, že by dnes měli za kamaráda známého biatlonistu. Pravdou je, že tento sport je v poslední době velmi populární. Mně ale vadilo, kolik proměnných mohlo ovlivnit můj sportovní výkon: od zbraně, přes namazání lyží, počasí, … Podmínky se v biatlonu mění z minuty na minutu, a to mi od nějaké chvíle začalo vadit,“ vysvětluje Foller.

Byl to pro mě zlom. Nikdy předtím jsem se při sportu nezranil a najednou jsem byl tři měsíce v posteli a neměl co dělat.
Přiznává, že má rád věci pod kontrolou, to pak ze sebe rád vydá maximum. „Nevadí mi tolik, když zkazím závod, jako když mi ho zkazí nějaký jiný, nepředvídatelný faktor. Třeba když v biatlonu nečekaně nasněží a vy nemáte správně namazané lyže,“ dodává. Do kategorie nešťastných náhod patří i jeho loňské zranění na akademickém mistrovství republiky v atletice, kdy si při závodě na pět kilometrů přetrhl úpony v kotníku. „Byl to pro mě zlom. Nikdy předtím jsem se při sportu nezranil a najednou jsem byl tři měsíce v posteli a neměl co dělat. Začal jsem přemýšlet, co dál, protože sport není jediná životní linka a vím, že ho nebudu dělat navždy,“ říká.

Má rád kávu a tak ho napadlo, že by si rehabilitaci zpestřil tím, že si ji začne sám pražit. „Koupil jsem si pražičku, ale nejdřív jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Hodně jsem toho spálil, smrděla nám celá zahrada. Díky škole mne napadlo vytvořit si několik pražicích protokolů, podle nich jsem postupoval a asi napotřicáté se mi podařilo upražit dobrou kávu,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky. Jeho káva zachutnala i lidem okolo a později taky několika firmám, kterým ji nabídl. Založil malý byznys a s přítelkyní – taktéž vrcholovou atletkou – dnes pod svou značkou upraží a prodají kolem 70 kilogramů kávy měsíčně.

Pomýšlí i na olympiádu v Paříži v roce 2024 | Autor: archiv Davida Follera
Láska ke kávě spolu s odhodlaností vysvětluje, jak se Davidu Follerovi daří skloubit vrcholový sport se studiem na strojní fakultě a podnikáním. „Pravidelně vstávám v 5:40, rozcvičím se, pokud mám ranní trénink, jdu si třeba zaklusat se svým psem. Po doběhu mířím do školy, po škole mám trénink a po tréninku většinou pražím a balím kávu. Jsem naučený dělat věci poctivě, v tréninku i ve všem ostatním. Nesmí se mi stát, že bych odjel na soustředění, do školy nic neudělal a pak kvůli tomu třeba nedal zápočet. Ve chvíli, kdy mi nejde škola, mám toho plnou hlavu, a když mi nejde hlava, nejde mi ani trénink. Takže abych mohl být dobrý ve sportu, musím být dobrý i ve škole,“ vysvětluje.

A ve sportu opravdu dobrý je. Jako jeden ze tří desítek sportovců na VUT získal stipendium UNIS, které pomáhá špičkovým sportovcům při studiu. Nejvíc je pyšný na zlatou medaili z Mistrovství ČR v krosu z roku 2019, rád by si sáhl i cenný kov na Mistrovství Evropy. A pomýšlí i na nejvyšší metu sportovců: účast na olympiádě v Paříži v roce 2024.

I proto by chtěl příští rok, až dokončí bakalářské studium, na rok školu přerušit a vycestovat do zahraničí. „S přítelkyní chceme odletět do Ameriky, kde se budeme věnovat atletice. Dostali bychom sportovní stipendium, už máme vyhlédnutou univerzitu v Arizoně. Život vrcholového sportovce je poměrně krátký, chtěl bych tomu proto dát opravdu všechno,“ říká. Konec sportovní kariéry odhaduje ještě před třicítkou, kávu by si rád nechal jako koníček a svoji budoucnost vidí ve strojírenství, které studuje. „Mám několik nápadů, které bych chtěl uskutečnit,. Když se to podaří, bude ze mě podnikatel. A když ne, půjdu pracovat do nějaké firmy. Raději bych ale rozvíjel svůj vlastní byznys a své vize. Na to ovšem bude čas až poté, co nebudu vrcholově sportovat,“ uzavírá Foller.

(ivu)

Témata

Související články:
V judu bojuju za sebe. Bez ostatních se ale neobejdu, říká úspěšný judista z FSI
„V Americe jde spíš o jednotlivce, u nás o tým,“ říká student a baseballista Filip Čapka
Na stupně vítězů vedou legendární Strojařské schody
Vodní pólo v Česku platí za studentský sport. Stipendium je velká pomoc, říká hráč z FSI
Stačí špatný odpal a auto u stadionu je bez předního skla. Občas se to stane, říká baseballista Michal Ondráček