Téma

1. října 2021

Průmyslový design na techniku patří. Už třicet let

Miloš Klíma komentuje rektorovi Emanuelu Ondráčkovi výsledky prvních talentových zkoušek na jaře 1993 | Autor: archiv OPD
Před třiceti lety se estetika zasnoubila s technikou a na Fakultě strojního inženýrství se zrodil Odbor průmyslového designu. Dalo mu práci přesvědčit zbytek strojařské rodiny, že do ní patří, dnes už ale vyrostl do sebevědomého oboru, který má na VUT své pevné místo.

V kanceláři Ladislava Křenka najdete motorku, auto i obytný přívěs. Samozřejmě ve zmenšené podobě. Modely od absolventů průmyslového designu, který Křenek sedmým rokem vede, zdobí nejen police kolem, jsou vlastně ve všech prostorách, kde odbor na strojní fakultě působí. „Když k nám přijedou kolegové ze zahraničí, modely našich studentů velmi oceňují. U nich už je studenti moc nedělají, ale pokud jeden obrázek vydá za sto slov, pak jeden model vydá za sto obrázků. Student si při tvorbě modelu lépe uvědomí prostorové vztahy, které mu v počítačové vizualizaci mohou uniknout,“ říká vedoucí Odboru průmyslového designu Křenek a naráží tak na jeden z klíčových rysů toho, jak se průmyslový design během své třicetileté tradice na FSI proměnil.

Zajímavostí je, že za vznikem Odboru průmyslového designu na strojárně nestáli strojaři ani designéři, ale architekti. „Měli tehdy zájem na tom, aby se na VUT otevřel obor design, ale na fakultě architektury nebyl zájem, a tak se jim podařilo domluvit na fakultě strojní. Design výrobků a zařízení má ke strojům blízko. K 1. říjnu 1991 byly novému odboru přiděleny prostory, do jeho čela se postavil architekt Miloš Klíma a hned v letním semestru začala výuka dvou takzvaných nultých ročníků,“ vzpomíná Jan Rajlich, který na nově založeném pracovišti učil od samého počátku a mezi lety 1996-2014 jej i vedl.

Nebylo snadné prosadit design jako disciplínu, která není čistě umělecká, jak byla tehdy u nás vnímána. Brali nás za umělce, kteří jako sochaři modelují tvar výrobku. My jsme se ale snažili zavést design s rovnocennou složkou uměleckou i technickou.

Zpočátku museli designéři přesvědčit své kolegy, že obor na pomezí umění a techniky na strojní fakultu skutečně patří. „Nebylo snadné prosadit design jako disciplínu, která není čistě umělecká, jak byla tehdy u nás vnímána. Brali nás za umělce, kteří jako sochaři modelují tvar výrobku. My jsme se ale snažili zavést design s rovnocennou složkou uměleckou i technickou,“ říká Rajlich. Vznik FaVU v roce 1993 a zahájení tamní výuky designu o rok později podřízl pod průmyslovými designéry na strojárně už tak křehkou větev. „Bylo rozhodnuto, že tehdejší studenti designu na strojárně dostudují, ale noví už budou přijímáni na FaVU a náš odbor tak postupně zanikne. Než k tomu ovšem došlo, řadě lidí se to rozleželo v hlavě a došli k názoru, že by na strojní fakultě průmyslový design přeci jen měl zůstat. Také tehdejší studenti svými úspěchy začali přesvědčovat, že design má na fakultě budoucnost,“ dodává Rajlich s tím, že v roce 1996 byl „Průmyslový design ve strojírenství“, jak byl studijní obor nazván, definitivně zachráněn a mohl se začít rozvíjet.

Krásné a funkční

Za tři dekády vyslal průmyslový design do světa přes tři sta šedesát absolventů, z nichž většina našla uplatnění ve stejném nebo příbuzném oboru. A někteří skutečně zazářili. Vyučující vzpomínají třeba na Jaromíra Čecha, svého času šéfdesignéra v evropské divizi Toyoty, nebo Petra Nevřelu, který ve ŠKODA AUTO vede designérský tým zaměřený na osvětlení. Od roku 2004 vystavují studenti průmyslového designu své závěrečné práce v Technickém muzeu v Brně. Předloni byl odbor přizván k oficiální spolupráci se ŠKODA AUTO a stal se tak jediným tuzemským vysokoškolským pracovištěm, které s automobilkou v oblasti designu spolupracuje.

Co odlišuje designéry na strojárně od jejich kolegů z FaVU a jiných škol v Česku je právě důraz i na technickou stránku věci. Jinak řečeno průmyslový designér esteticky kultivuje výrobek tak, aby zachoval jeho optimální funkčnost. „Průmyslový design se neobejde bez výtvarné složky, autor musí být kreativní a snažit se vytvořit jedinečné dílo. Zároveň jde o technicko-výtvarné řešení, ty dvě složky od sebe nelze oddělit, jdou ruku v ruce,“ myslí si Křenek. A dodává, že podle něj není až tak rozhodující stupeň výtvarného nadání (i když je v určité míře nezbytné) jako spíš tvůrčí myšlení a technické cítění. „Odborné zdroje uvádí, že jen malé procento výtvarně nadaných lidí je schopno dělat design. Naopak si vzpomínám na našeho absolventa z poloviny 90. let, který neměl příliš velké kresebné dovednosti. Ovládal ale v té době poměrně nové softwarové nástroje a jeho diplomka nakonec získala ocenění za vynikající studentský design,“ dodává Křenek.

Jen malé procento výtvarně nadaných lidí je schopno dělat design.
Moderní nástroje současným studentům průmyslového designu mnohé usnadnily. Ubylo jim kresby a ruční výroby modelů, jejich místo převzaly počítačové vizualizace, 3D tisk a na odboru plánují více využívat i virtuální realitu. Podle pedagogů to ale na podstatě práce designérů mnohé nezměnilo, jedná se jen o nástroje, které usnadňují návrhářský proces.

Jako klíčový prvek, který udává trendy v oboru, vidí Křenek technologie a materiály, které se používají v průmyslové výrobě. Právě ty podle něj převrátily naruby celá odvětví designu. „Materiály a technologie ve výrobě skutečně určují vývoj oboru. Pokud si vezmeme za příklad design automobilových světel, tam bylo v minulosti možné udělat světlo kulaté nebo hranaté, tím to končilo. Světla byla ze skla a možnosti tvarování byly značně omezené. Dnes jsou to výlisky z polykarbonátu, uvnitř máte LED technologii, možnosti tvarování jsou zcela jiné. I proto najdete v automobilkách vedle oddělení exteriérového a interiérového designu i zvláštní oddělení zabývající se designem světel,“ přibližuje Křenek.

Protože současné technologie už skutečně umožňují vyrobit mnohé dříve nepředstavitelné produkty, stojí dnes průmysloví designéři zejména před výzvou, jak vybalancovat funkčnost a zároveň přinášet originální a působivé návrhy. „K tomu musí mít i určitou předvídavost, protože design se nedělá pro dnešek, ale pro zítřek. Co průmyslový designér navrhne, objeví se na trhu za rok, dva, tři. Dobrý designér by tak měl odhadnout, jak bude svět vizuálně vypadat v dalších letech a dekádách,“ uzavírá Rajlich. Jak svět budoucnosti vidí letošní absolventi průmyslového designu, ukazuje podzimní výstava v Technickém muzeu v Brně.

(ivu)
Vstoupit do fotogalerie

Témata

Související články:
Student Jakub Maca získal Zlatou pecku – českého reklamního Oscara
Charlota Blunárová: Nejvíce mi dala práce na volné noze. Díky ní jsem se naučila sebedisciplině
VUT v Brně vychovává kvalitní designéry. Talent designu 2014 to opět prokázal
Na začátku je vždycky tužka a papír, říká držitel Red Dot Design Martin Tvarůžek
Designeři z FSI vystavovali na Czech Design Weeku jako jediní zástupci univerzity